RIO DE JANEIRO – Základní nepodmíněný příjem (nebo také všeobecný základní příjem, UBI) rozhodně není novým konceptem, avšak v posledních letech znovu ožívá. Hlasy na levici i na pravici dnes tvrdí, že by mohl být klíčem k řešení hlavních sociálních a strukturálních problémů včetně nezaměstnanosti a podzaměstnanosti v důsledku nástupu nových technologií, extrémní chudoby, sociálních pastí a skrytých demotivačních faktorů k práci. Podle této logiky by UBI osvobodil lidi z pout pracovních míst mizerné kvality a nekonečné byrokracie a umožnil jim plně realizovat svůj potenciál.
Rozhodně je to lákavý argument, zejména v době vleklé mzdové stagnace, přetrvávající chudoby, rostoucí nerovnosti a nízkého hospodářského růstu. Prozatím se však – v zemích jako Kanada, Finsko, Keňa a Nizozemsko – odzkoušely jen takové verze UBI, které jsou v podstatě novými formami dávek v nezaměstnanosti a sociálních dávek. Tyto experimenty jsou v rozporu se základní logikou UBI.
Model postupného navyšování UBI může samozřejmě posunout sociální reformu vpřed. Schémata založená na UBI mohou snižovat byrokratickou zátěž a s ní spojené administrativní náklady, a tím zajišťovat nový příjmový tok k chudým lidem zejména díky tomu, že zmenšují či zcela odstraňují potřebu prokazování příjmů a dalších forem kondicionality.
RIO DE JANEIRO – Základní nepodmíněný příjem (nebo také všeobecný základní příjem, UBI) rozhodně není novým konceptem, avšak v posledních letech znovu ožívá. Hlasy na levici i na pravici dnes tvrdí, že by mohl být klíčem k řešení hlavních sociálních a strukturálních problémů včetně nezaměstnanosti a podzaměstnanosti v důsledku nástupu nových technologií, extrémní chudoby, sociálních pastí a skrytých demotivačních faktorů k práci. Podle této logiky by UBI osvobodil lidi z pout pracovních míst mizerné kvality a nekonečné byrokracie a umožnil jim plně realizovat svůj potenciál.
Rozhodně je to lákavý argument, zejména v době vleklé mzdové stagnace, přetrvávající chudoby, rostoucí nerovnosti a nízkého hospodářského růstu. Prozatím se však – v zemích jako Kanada, Finsko, Keňa a Nizozemsko – odzkoušely jen takové verze UBI, které jsou v podstatě novými formami dávek v nezaměstnanosti a sociálních dávek. Tyto experimenty jsou v rozporu se základní logikou UBI.
Model postupného navyšování UBI může samozřejmě posunout sociální reformu vpřed. Schémata založená na UBI mohou snižovat byrokratickou zátěž a s ní spojené administrativní náklady, a tím zajišťovat nový příjmový tok k chudým lidem zejména díky tomu, že zmenšují či zcela odstraňují potřebu prokazování příjmů a dalších forem kondicionality.