0

Zlo zlem nenapravíš v MMF a Světové bance

Člověk se musí vrátit do „roku tří papežů“ (1978), aby našel tak zvláštní drama nástupnictví, jaké se právě odehrává v Mezinárodním měnovém fondu a ve Světové bance, dvou pilířích globální finanční soustavy. Přede dvěma měsíci, během neobyčejné vzpoury personálu a debaklu řízení, rezignoval prezident Světové banky Paul Wolfowitz. Teď hlavní podílníky šokoval jeho protějšek v Mezinárodním měnovém fondu, bývalý španělský ministr financí Rodrigo Rato, když oznámil, že v říjnu odejde rovněž.

Ztratit jednoho šéfa mezinárodní úvěrové instituce je smůla, ztratit dva už ale vypadá jako nedbalost (omlouvám se Oscaru Wildeovi). Máme desáté výročí asijské finanční krize, onoho kotle, v němž byly vytaveny dnešní ultralikvidní kapitálové trhy, takže o konspirační teorie není nouze.

Upřímně řečeno, přidržíme-li se veřejně dostupných údajů, tyto dvě rezignace se jeví jako noc a den. Když byl Wolfowitz konečně po nepříjemné bitvě vypuzen, osazenstvo SB bylo štěstím bez sebe. Naproti tomu většina kolektivu MMF se zdá být Ratovým odchodem upřímně zdrcena.

Wolfowitzova proslulost se před nástupem do SB opírala o jeho úlohu strůjce irácké války, zřetelně jednoho z největších strategických debaklů od Napoleonova vpádu do Ruska. Rato byl naproti tomu ministrem financí Španělska během nejlepší ekonomické éry země od šestnáctého století.