14

Nová otázka „dvou Čín“

NEW YORK – Pojem „dvě Číny“ každému ve věku nad 60 let, kdo sleduje světové dění, připomene souboj o diplomatické uznání, který po roce 1949 vedla pevninská („rudá“) Čína s Tchaj-wanem čili formálněji Čínská lidová republika s Čínskou republikou. Na počátku 70. let už se požadavku lidové republiky, aby jen ona byla uznána za legitimní suverénní vládu Číny, podvolily bezmála všechny země. Pevninská Čína byla jednoduše příliš velká a hospodářsky a strategicky významná na to, abyste si ji znepřátelili.

Dnes se rodí nová, leč velice odlišná otázka „dvou Čín“. Jejím jádrem je to, jestli si Čínu máme správně vykládat jako silnou zemi se slibnou budoucností, navzdory určitým krátkodobým těžkostem, anebo jako zemi, která čelí vážným strukturálním problémům a nejistým dlouhodobým vyhlídkám. Stručně řečeno, lze dnes zahlédnout dvě zcela odlišné Číny. Která ale převáží?

Až donedávna nebylo mnoho důvodů si takovou otázku klást. Čínská ekonomika přes tři desítky let rostla ohromujícím průměrným ročním tempem ve výši 10 % nebo ještě víc. Čína předehnala Japonsko na pozici druhé největší ekonomiky světa. Stamiliony Číňanů vstoupily do řad střední třídy. Čínský model autoritářské efektivity se zdál přitažlivý mnoha dalším rozvojovým zemím, zejména po globální finanční krizi, která začala ve Spojených státech, takže vyvolala dojem, že zdiskreditovala liberální kapitalismus amerického střihu.

Dnes už je ale otázka čínské budoucnosti nevyhnutelná. Oficiálně hospodářský růst zpomalil na téměř 7 %, ale mnozí jsou přesvědčeni, že skutečná výše nedosahuje ani 5 %. Zpomalení by nemělo udivovat; něco podobného zažívají všechny rozvíjející se země, jak rostou a dozrávají. Změna však svou rychlostí a rozsahem čínské orgány zaskočila a rozdmýchala oficiální obavy, že růst nedosáhne tempa potřebného k plánované modernizaci země.