0

Mírný optimismus pro rýnský model

Není to tak dávno, co Němci i obyvatelé dalších zemí kontinentální Evropy poukazovali na americké „chudé pracující" a také na žalostný stav veřejných služeb ve Velké Británii jako na nedostatky, které podle nich představovaly nevyhnutelnou cenu, již musí anglosaské země platit za svou nelítostnou formu kapitalismu. Evropané (a zvláště Němci) se naproti tomu těšili „rýnskému modelu": tržní ekonomice, která využívá hospodářského úspěchu k zajištění sociální spravedlnosti.

Když tedy kancléř Gerhard Schröder hned na počátku svého prvního funkčního období podepsal takzvaný „Blair-Schröderův dokument", který sliboval dohodu s britským premiérem Tonym Blairem v otázce liberálních reforem, dal si záležet, aby byl materiál zveřejněn v Londýně a upozaděn v Berlíně. Podobně i lisabonská agenda Evropské unie, která si klade za cíl liberalizaci hospodářství, nebyla v Německu, Francii a většině dalších zemí kontinentální Evropy nikdy brána tak docela vážně.

Jak mnoho se věci v posledních pěti letech změnily! Dnes jen pramálo lidí - pokud vůbec někdo - pohlíží na rýnský model s podobným uspokojením.

Situace dnes vypadá tak, že německé hospodářství zaostává za většinou ostatních evropských ekonomik a téměř všechny evropské ekonomiky pak musí dohánět Británii a Spojené státy. Nezaměstnanost je vysoká a stále vzrůstá, poněvadž německé firmy přesunují výrobu do zemí s levnou pracovní silou ve východní Evropě či Asii. V Německu začal panovat „kapitalismus bez přívlastků". Ziskové společnosti jsou uzavírány, pokud jejich tržby klesnou pod úroveň mezinárodních standardů. A mzdy vedoucích pracovníků - včetně prémií pro neúspěšné či odcházející manažery - dosáhly nových výšin.