Papež na sklonku dne

Papež Jan Pavel II. se již poněkolikáté vrátil do nemocnice, vážně nemocen. I pro nekatolíky, jako jsem já, jde o příležitost k zamyšlení, o co svět přijde, až papežovo tělo nakonec podlehne svým neduhům.

Obraz, který vyvstane, je směsicí barev. Pro ty z nás, kdo považují pád komunismu z roku 1989 za zásadní událost dějin dvacátého století, je papež Jan Pavel hrdina. V Polsku byl ohniskem všech aktivit občanské společnosti. Zatímco v ostatních zemích, nejsilněji v Rumunsku, ale i v tehdejším Československu a v Maďarsku, vedle komunismu bylo vakuum nebo přinejlepším několik izolovaných organizací občanské společnosti, Polsko mělo alternativní zdroj legitimity. Tehdejší krakovský kardinál Karol Wojtyla byl jeho nejpůsobivějším představitelem, před svým zvolením i po něm.

Zvolení kardinála Wojtyly papežem tak svým významem přesahovalo hranice církve. On sám vlastně ztotožňování své církve s občanskou společností neměl rád. V jednom rozhovoru se ohradil: „Ne, církev není občanská společnost, je to duchovní společnost.“

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/gfRscoL/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.