Až nový mexický prezident Felipe Calderón nastoupí za tři měsíce do úřadu, mnozí lidé to budou považovat za pochybnou čest. Toto jsou dnes zřejmě jediné dvě jistoty v mexické politice. Díky nevídaně vysokým cenám ropy, rizikovým prémiím země na historickém minimu, platbám ze zahraničí, příjmům z turistiky a zahraničním investicím na historickém maximu a odhadovanému letošnímu růstu HDP ve výši 4,2% se Mexičané – v mnoha ohledech – nikdy neměli lépe.
Po deseti letech ničím nepřerušované makroekonomické stability – což je něco, co Mexiko nezažilo od 60. let – došlo k prudké expanzi střední třídy a bankovní úvěry v rozumné ceně jsou dnes dostupné milionům lidí, kteří na ně dříve nedosáhli. Navzdory těmto výrazným změnám však zůstává chudoba rozšířená, nerovnosti propastné a sociální třenice na vzestupu. Proto získal Calderónův soupeř, populista Andrés Manuel López Obrador, v červencových prezidentských volbách tak vysoké procento hlasů i ve srovnání s rokem 2000, kdy mexická levice dosáhla do té doby nejlepšího volebního výsledku. Ani to však Lópezu Obradorovi nestačilo, aby volby vyhrál, přestože si on i jeho stoupenci mysleli, že je mají v kapse.
Mimořádně těsný souboj – Calderón zvítězil o 0,5% hlasů – a hluboké zklamání vedly Lópeze Obradora a jeho přívržence k protestu proti rozhodnutí mexické volební komise a k odmítnutí uznat Calderónovo vítězství. López Obrador, tento někdejší starosta Mexico City, místo toho požadoval přepočítání hlasů, ačkoliv to volební zákony země nepředepisují – ale ani nezakazují. Volební soud nicméně rozhodl jinak, a tak se dnes Mexiko ocitlo v situaci, v jaké se ocitlo: podle všech měřítek zde vládne chaos a žádné očividné řešení není na dohled.
Až nový mexický prezident Felipe Calderón nastoupí za tři měsíce do úřadu, mnozí lidé to budou považovat za pochybnou čest. Toto jsou dnes zřejmě jediné dvě jistoty v mexické politice. Díky nevídaně vysokým cenám ropy, rizikovým prémiím země na historickém minimu, platbám ze zahraničí, příjmům z turistiky a zahraničním investicím na historickém maximu a odhadovanému letošnímu růstu HDP ve výši 4,2% se Mexičané – v mnoha ohledech – nikdy neměli lépe.
Po deseti letech ničím nepřerušované makroekonomické stability – což je něco, co Mexiko nezažilo od 60. let – došlo k prudké expanzi střední třídy a bankovní úvěry v rozumné ceně jsou dnes dostupné milionům lidí, kteří na ně dříve nedosáhli. Navzdory těmto výrazným změnám však zůstává chudoba rozšířená, nerovnosti propastné a sociální třenice na vzestupu. Proto získal Calderónův soupeř, populista Andrés Manuel López Obrador, v červencových prezidentských volbách tak vysoké procento hlasů i ve srovnání s rokem 2000, kdy mexická levice dosáhla do té doby nejlepšího volebního výsledku. Ani to však Lópezu Obradorovi nestačilo, aby volby vyhrál, přestože si on i jeho stoupenci mysleli, že je mají v kapse.
Mimořádně těsný souboj – Calderón zvítězil o 0,5% hlasů – a hluboké zklamání vedly Lópeze Obradora a jeho přívržence k protestu proti rozhodnutí mexické volební komise a k odmítnutí uznat Calderónovo vítězství. López Obrador, tento někdejší starosta Mexico City, místo toho požadoval přepočítání hlasů, ačkoliv to volební zákony země nepředepisují – ale ani nezakazují. Volební soud nicméně rozhodl jinak, a tak se dnes Mexiko ocitlo v situaci, v jaké se ocitlo: podle všech měřítek zde vládne chaos a žádné očividné řešení není na dohled.