http://prosyn.org/nOWc2FH/cs;
New Comment
Email this piece to a friend
Contact us
Please select an option
- Secure publication rights
- Submit a commentary for publication
- Website help
- Careers
- Advertise with us
- Feedback/general inquiries
- Education Subscriptions
- Corporate Subscriptions
Please wait, fetching the form
Please wait, fetching the form
Please wait, fetching the form
Please wait, fetching the form
Please wait, fetching the form
Please wait, fetching the form
Please wait, fetching the form
Turecko nedávno převzalo od Británie velení nad Mezinárodními bezpečnostními jednotkami v Afghánistánu (ISAF). Je normální, že si toho téměř nikdo nevšiml. Novinové titulky totiž věnují pozornost spíše tureckým problémům - ať už jde o finanční krize nebo současnou nemoc tureckého premiéra Bülenta Ecevita. Zprávy o úspěších Turecka a o jeho podpoře na mezinárodním poli se tísní na zadních stránkách světových novin, pokud o nich vůbec někdo píše.
Avšak ve světě po loňských teroristických útocích na Ameriku získaly identita, rozhodnutí a spojenectví, pro něž se Turecko ve svém historickém hledání moderní cesty rozhodlo, mnohem větší význam než kdy předtím. Turecké velení mírovým jednotkám v Afghánistánu, které má mezi řadovými Turky nebývalou podporu, tím spíš podtrhuje skutečnost, že Turecko je jediný muslimský stát, který je členem Severoatlantické aliance.
V Turecku si islám podává ruce se Západem. Domácí i zahraniční politika země je tedy nutně zajímavá a fascinující. Není divu, že ve vývoji své země spatřuje spousta Turků pádnou repliku na jakýkoli dotaz ohledně prý nevyhnutelného ,,střetu civilizací" mezi islámem a Západem.
We hope you're enjoying Project Syndicate.
To continue reading, subscribe now.
Subscribe
Get unlimited access to PS premium content, including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, On Point, the Big Picture, the PS Archive, and our annual year-ahead magazine.
Already have an account or want to create one? Log in