1

Přečká Turecko bouři na Blízkém východě?

ISTANBUL – Značnou část Blízkého východu zachvátila vlna děsivého násilí. Její jádro se přesunulo z Iráku (kde se poslední dobou opět vyostřuje sektářské násilí) do Sýrie a zahrnuje i Egypt, Jemen, Libyi a Tunisko. Dále na východ sužuje Afghánistán už druhá dekáda násilného konfliktu, zatímco Pákistán se zdá chronicky na pokraji války, občanské války či společenského zhroucení.

Nejznepokojivější fundamentální hrozbou je nárůst bojů mezi sunnitskými a šíitskými muslimy. Obdobně se teď proti sobě obrátili zbožní konzervativci a liberální a levicová sekulární mládež, kteří v letech 2010-2011 v Káhiře a Tunisu stáli společně proti diktátorům: viz otřesné masakry islamistických demonstrantů, jež po nedávném vojenském puči provedeném s podporou liberálů páchají v Káhiře bezpečnostní složky. Lidé v regionu sklouzávají do znepřátelených táborů a tímto vývojem se prohlubují rány místních společností.

Často jsem prohlašoval, že Turecko by nemělo zasahovat do vnitřních záležitostí svých sousedů ani přijímat politiku soustředěnou na Blízký východ. Jak vláda, tak opozice by měly zůstat neochvějně zaměřené na Evropu, vzdor překážkám, jež Turecku do cesty během vyjednávání o členství postavila Evropská unie.

Tragédii pohlcující naše jižní sousedy ale Turecko nemůže lhostejně přihlížet. Vzhledem k dějinným, náboženským a citovým poutům Turecka k těmto zemím pociťujeme palčivě bolest arabského světa. Hospodářské vazby a prostá blízkost navíc znamenají, že přinejmenším do určité míry na Blízkém východě závisí prosperita Turecka.