CAMBRIDGE: Turecko jako by stále unikalo potížím. Ve svém umění úniku – a to už je co říct – je dokonce lepší než Brazílie. Účet za toto bravurní představení ale nepřestává narůstat: vysoký a zvyšující se dluh, vysoký a zvyšující se deficit, rostoucí inflace. Všechno jsou to symptomy zhoubné turecké politiky.
Vyhýbavá politika obvykle znamená čtyři věci: za prvé, všechno tutlat a vyhýbat se průhlednosti, která je pro svévolné politiky totéž, co pro čerta kříž. Za druhé, odkládat vše kromě nevyhnutelných úprav, poněvadž reforma, restrukturalizace a náprava finanční anarchie nejsou vhodnou půdou pro politické bratříčkování. Za třetí, nepřestávat utrácet a vyplácet všechny, kdo by pokusem o změny mohli zvrátit dosavadní průběh. A naposledy, nebrat korupci a drancování státní pokladny příliš dogmaticky; to patří k věci. Ostatně – korupce stabilizuje.
Mezinárodní měnový fond chtěl svým programem v roce 2000 v Turecku vytvořit jakýsi rámec, s jehož pomocí by se země mohla dostat se svých problémů. A jak už to chodí s programy založenými na směnném kurzu, úrokové sazby se opravdu snížily a dovoz zlevnil, což samozřejmě podnítilo růst, jenž ale výrazně omezil možnosti dezinflační strategie. Koneckonců, který politik by bojoval proti růstu?
CAMBRIDGE: Turecko jako by stále unikalo potížím. Ve svém umění úniku – a to už je co říct – je dokonce lepší než Brazílie. Účet za toto bravurní představení ale nepřestává narůstat: vysoký a zvyšující se dluh, vysoký a zvyšující se deficit, rostoucí inflace. Všechno jsou to symptomy zhoubné turecké politiky.
Vyhýbavá politika obvykle znamená čtyři věci: za prvé, všechno tutlat a vyhýbat se průhlednosti, která je pro svévolné politiky totéž, co pro čerta kříž. Za druhé, odkládat vše kromě nevyhnutelných úprav, poněvadž reforma, restrukturalizace a náprava finanční anarchie nejsou vhodnou půdou pro politické bratříčkování. Za třetí, nepřestávat utrácet a vyplácet všechny, kdo by pokusem o změny mohli zvrátit dosavadní průběh. A naposledy, nebrat korupci a drancování státní pokladny příliš dogmaticky; to patří k věci. Ostatně – korupce stabilizuje.
Mezinárodní měnový fond chtěl svým programem v roce 2000 v Turecku vytvořit jakýsi rámec, s jehož pomocí by se země mohla dostat se svých problémů. A jak už to chodí s programy založenými na směnném kurzu, úrokové sazby se opravdu snížily a dovoz zlevnil, což samozřejmě podnítilo růst, jenž ale výrazně omezil možnosti dezinflační strategie. Koneckonců, který politik by bojoval proti růstu?