Turecké poslední dějství?

CAMBRIDGE: Turecko jako by stále unikalo potížím. Ve svém umění úniku – a to už je co říct – je dokonce lepší než Brazílie. Účet za toto bravurní představení ale nepřestává narůstat: vysoký a zvyšující se dluh, vysoký a zvyšující se deficit, rostoucí inflace. Všechno jsou to symptomy zhoubné turecké politiky.

Vyhýbavá politika obvykle znamená čtyři věci: za prvé, všechno tutlat a vyhýbat se průhlednosti, která je pro svévolné politiky totéž, co pro čerta kříž. Za druhé, odkládat vše kromě nevyhnutelných úprav, poněvadž reforma, restrukturalizace a náprava finanční anarchie nejsou vhodnou půdou pro politické bratříčkování. Za třetí, nepřestávat utrácet a vyplácet všechny, kdo by pokusem o změny mohli zvrátit dosavadní průběh. A naposledy, nebrat korupci a drancování státní pokladny příliš dogmaticky; to patří k věci. Ostatně – korupce stabilizuje.

Mezinárodní měnový fond chtěl svým programem v roce 2000 v Turecku vytvořit jakýsi rámec, s jehož pomocí by se země mohla dostat se svých problémů. A jak už to chodí s programy založenými na směnném kurzu, úrokové sazby se opravdu snížily a dovoz zlevnil, což samozřejmě podnítilo růst, jenž ale výrazně omezil možnosti dezinflační strategie. Koneckonců, který politik by bojoval proti růstu?

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/C8BzNQW/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.