Turecké poslední dějství?

CAMBRIDGE: Turecko jako by stále unikalo potížím. Ve svém umění úniku – a to už je co říct – je dokonce lepší než Brazílie. Účet za toto bravurní představení ale nepřestává narůstat: vysoký a zvyšující se dluh, vysoký a zvyšující se deficit, rostoucí inflace. Všechno jsou to symptomy zhoubné turecké politiky.

Vyhýbavá politika obvykle znamená čtyři věci: za prvé, všechno tutlat a vyhýbat se průhlednosti, která je pro svévolné politiky totéž, co pro čerta kříž. Za druhé, odkládat vše kromě nevyhnutelných úprav, poněvadž reforma, restrukturalizace a náprava finanční anarchie nejsou vhodnou půdou pro politické bratříčkování. Za třetí, nepřestávat utrácet a vyplácet všechny, kdo by pokusem o změny mohli zvrátit dosavadní průběh. A naposledy, nebrat korupci a drancování státní pokladny příliš dogmaticky; to patří k věci. Ostatně – korupce stabilizuje.

Mezinárodní měnový fond chtěl svým programem v roce 2000 v Turecku vytvořit jakýsi rámec, s jehož pomocí by se země mohla dostat se svých problémů. A jak už to chodí s programy založenými na směnném kurzu, úrokové sazby se opravdu snížily a dovoz zlevnil, což samozřejmě podnítilo růst, jenž ale výrazně omezil možnosti dezinflační strategie. Koneckonců, který politik by bojoval proti růstu?

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

Get unlimited access to PS premium content, including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, On Point, the Big Picture, the PS Archive, and our annual year-ahead magazine.

http://prosyn.org/C8BzNQW/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.