0

Turecko, Arménie a tíha vzpomínek

Každá válka nakonec skončí. Vzpomínky na zvěrstva jako by však nikdy neuvadaly, jak nám připomínají vládou podněcované protijaponské nepokoje, které se v současné době odehrávají v Číně. Devadesáté výročí arménských masakrů z roku 1915, které nařídili vládnoucí mladoturci z Osmanské říše a provedli s pomocí Kurdů, je další ranou, jež se nezhojí, ale musí být léčena, má-li postup Turecka směrem ke členství v Evropské unii hladce pokračovat.

Panuje přesvědčení, že arménská genocida inspirovala nacisty při jejich plánech na vyhlazení Židů. Ve srovnání s holocaustem však o této temné epizodě ví většina lidí stále jen velmi málo.

Pro většinu z nás je vskutku obtížné představit si rozsah utrpení a zkázy uvalené na arménský lid a jeho původní vlast. Mnohým příslušníkům dnešní prosperující celosvětové arménské diaspory však tehdy zahynuli přímí předkové, a jsou tak nositeli ústní historické tradice, která udržuje plameny vzpomínek.

Paradoxní je zejména skutečnost, že se genocidy ochotně účastnili mnozí Kurdové z jihovýchodních provincií Turecka, neboť jim byl přislíben arménský majetek a zaručeno místo v nebi za to, že zabíjeli bezvěrce. Později se však sami ocitli na straně poražených v dlouhých dějinách násilností mezi vlastními separatistickými jednotkami a tureckou armádou a stali se terčem pokračující politiky diskriminace a násilné asimilace.