Každá válka nakonec skončí. Vzpomínky na zvěrstva jako by však nikdy neuvadaly, jak nám připomínají vládou podněcované protijaponské nepokoje, které se v současné době odehrávají v Číně. Devadesáté výročí arménských masakrů z roku 1915, které nařídili vládnoucí mladoturci z Osmanské říše a provedli s pomocí Kurdů, je další ranou, jež se nezhojí, ale musí být léčena, má-li postup Turecka směrem ke členství v Evropské unii hladce pokračovat.
Panuje přesvědčení, že arménská genocida inspirovala nacisty při jejich plánech na vyhlazení Židů. Ve srovnání s holocaustem však o této temné epizodě ví většina lidí stále jen velmi málo.
Pro většinu z nás je vskutku obtížné představit si rozsah utrpení a zkázy uvalené na arménský lid a jeho původní vlast. Mnohým příslušníkům dnešní prosperující celosvětové arménské diaspory však tehdy zahynuli přímí předkové, a jsou tak nositeli ústní historické tradice, která udržuje plameny vzpomínek.
Každá válka nakonec skončí. Vzpomínky na zvěrstva jako by však nikdy neuvadaly, jak nám připomínají vládou podněcované protijaponské nepokoje, které se v současné době odehrávají v Číně. Devadesáté výročí arménských masakrů z roku 1915, které nařídili vládnoucí mladoturci z Osmanské říše a provedli s pomocí Kurdů, je další ranou, jež se nezhojí, ale musí být léčena, má-li postup Turecka směrem ke členství v Evropské unii hladce pokračovat.
Panuje přesvědčení, že arménská genocida inspirovala nacisty při jejich plánech na vyhlazení Židů. Ve srovnání s holocaustem však o této temné epizodě ví většina lidí stále jen velmi málo.
Pro většinu z nás je vskutku obtížné představit si rozsah utrpení a zkázy uvalené na arménský lid a jeho původní vlast. Mnohým příslušníkům dnešní prosperující celosvětové arménské diaspory však tehdy zahynuli přímí předkové, a jsou tak nositeli ústní historické tradice, která udržuje plameny vzpomínek.