33

Řecko zbavené iluzí

ATÉNY – „Nejdražší drobné přeskupení vládních křesel v dějinách Řecka.“ I toto je způsob, jak popsat výsledek řeckých parlamentních voleb, které se konaly 20. září. Až na pár výjimek se do týchž úřadů vrátili tíž ministři a kabinet se těší podpoře téže prapodivné dvojice stran (levicové Syrizy a menších pravicových Nezávislých Řeků), která získala jen nepatrně nižší podíl hlasů než předchozí administrativa.

Toto zdání kontinuity je však zavádějící. Procento voličů, kteří podpořili vládu, sice zůstalo relativně beze změny, avšak 0,6 milionu z 6,1 milionu Řeků, kteří 5. července hlasovali v referendu o pokračování půjček typu „prodlužovat a předstírat“ vázaných na přísná úsporná opatření, se k zářijovým volbám nedostavilo. Ztráta tolika voličů za dva měsíce a pár dní odráží dramatickou změnu nálady řeckého elektorátu – od vášně k nevrlosti.

Tento posun zároveň odráží mandát, o který premiér Alexis Tsipras usiloval a také ho získal. Když jsem v lednu stál po jeho boku, žádali jsme voliče, aby podpořili naše odhodlání skoncovat se sanacemi „prodlužovat a předstírat“, které vtáhly Řecko do černé díry a fungovaly jako šablona pro politiku utahování opasků všude v Evropě. Vláda, která se 20. září vrátila k moci, má právě opačný mandát: zavést sanační program „prodlužovat a předstírat“ – navíc jeho nejtoxičtější variantu.

Nová Tsiprasova administrativa to ví. Tsipras chápe, že jeho vláda bruslí na tenkém ledě fiskálního programu, který nemůže uspět, a reformní agendy, která se jeho ministrům protiví. Voliči sice vcelku moudře preferují, aby program, který většina Řeků nenávidí, zavedl do praxe raději Tsipras a jeho kabinet než konzervativní opozice, avšak realita úsporné agendy bude pro veřejnost zkouškou trpělivosti.