0

Důvěřujte jednáním, ne Íránu

Souhlas Severní Koreje s tím, že se vzdá svého vojenského jaderného programu, byl pro mezinárodní společenství obrovským úspěchem. Připusťme, že vzhledem k zoufalé hospodářské situaci a naléhavé potřebě energie v této zemi měla dohoda poněkud kupecký charakter. Severokorejské rozhodnutí nicméně demonstrovalo klady a účinnost diplomatického úsilí, což nás znovu přivádí k otázce Íránu.

Francouzský prezident Jacques Chirac nedávno naznačil, že bychom neměli přeceňovat závažnost držení jaderných zbraní Íránem. Nesouhlasím. Je pravda, že držení ještě neznamená používání, že již 15 let existuje na světě osm jaderných mocností a že od roku 1945 nikdo jaderné zbraně nepoužil. Zároveň je však pravda, že pokud by se Írán stal devátou jadernou mocností, vyprovokovalo by to regionální i globální pozdvižení, nebezpečně by to posílilo obavy i podezření a mezinárodní společenství by muselo čelit hluboké krizi vize a politiky.

Co tedy můžeme dělat? Za prvé jednoduše není realistické uchýlit se k použití síly. Jaderný úder by měl nevypočitatelné důsledky a muslimský svět by se v takovém případě semkl. Stejně tak není možný konvenční útok, protože Izrael nemá s Íránem společnou hranici a většina americké armády je vázána v Afghánistánu a Iráku.

Proto je absolutně nezbytné zkoumat diplomatické možnosti. Úspěch by byl zaručen tehdy, pokud by mezinárodní společenství v čele se Spojenými státy jasně pochopilo a připustilo jejich nutnost a se vší rozhodností je plně podpořilo. Hospodářské sankce, na které je Írán velmi citlivý, by se například daly zpřísnit ruku v ruce se závazkem, že se mezinárodní společenství neuchýlí k použití vojenské síly, což by usnadnilo souhlas Ruska a Číny.