8

Trumpovo neetické seškrtávání pomoci

PRINCETON – Když se Američanů zeptáte, jaké procento amerických vládních výdajů jde na zahraniční pomoc, mediánní odpověď je 25 %. Správná odpověď je přitom 1 %. Není tedy divu, že když prezident Donald Trump zdůvodňuje osekání pomoci tím, že ji musí posílit jiné země, protože neplatí svůj spravedlivý díl, mnoho lidí mu věří.

Pravda je taková, že svůj spravedlivý díl neplatí Spojené státy. Je to už dávno, co Organizace spojených národů vyzvala bohaté země ke zvýšení zahraniční pomoci na 0,7 % jejich hrubého národního důchodu (což je samozřejmě něco úplně jiného než vládní výdaje). V roce 2016 této úrovně podle údajů OECD dosáhly Spojené arabské emiráty, Norsko, Lucembursko, Švédsko, Dánsko, Turecko, Velká Británie a Německo. Naproti tomu oficiální americká pomoc dosáhla jen 0,18 % hrubého národního důchodu čili 18 centů na každých vydělaných 100 dolarů.

V absolutních číslech USA stále na zahraniční pomoc vydaly víc než kterákoli ze zemí, jež splnily cíl. Německo však navzdory tomu, že velikost jeho ekonomiky je oproti USA méně než čtvrtinová, zaostalo jen o necelých 9 miliard dolarů. Jestliže budou Trumpem navržené škrty zavedeny a zároveň Německo své výdaje na pomoc zachová, USA už nebudou největším dárcem ani v absolutních číslech.

Další podstatné srovnání je s Británií, která zjevně není tak bohatá jako v USA – tamní HDP na hlavu je o 31 % nižší. Přesto před několika lety za podpory obou hlavních politických stran dosáhla doporučené 0,7% úrovně – víc než třikrát vyššího podílu vynaloženého hrubého národního důchodu než v USA. Od té doby tuto úroveň drží.

Americká pomoc rovněž nesměřuje k těm, kdo ji potřebují nejvíc. Tři země přijímající největší podíl americké rozvojové pomoci jsou Afghánistán, Jordánsko a Pákistán. Tato volba se zřetelně nezakládá na akutnosti potřeby rozvojové pomoci v dané zemi, nýbrž na tom, co se považuje za geopolitické zájmy USA.

Ty, kdo vědí, co by seškrtání americké pomoci znamenalo pro některé z nejchudších lidí světa, tato vyhlídka děsí. Alex Thier, který řídil americké vládní programy zahraniční pomoci za miliardy dolarů, než se stal výkonným ředitelem londýnského think tanku Overseas Development Institute, byl právě na návštěvě zdravotnické kliniky v ugandském Buikwe, když obdržel zprávu o Trumpově návrhu rozpočtu, který by takovým zařízením přinesl hluboké škrty.

Klinika v Buikwe, která ošetřuje 33 000 lidí, přežívá s měsíčním rozpočetem 150 dolarů. V den Thierovy návštěvy se objevilo 40 potvrzených malarických infekcí a právě malárie zůstává hlavní příčinou úmrtí v oblasti, přestože ji lze za zhruba tři dolary vyléčit.

Do očí bijící rozdíl mezi náklady na léčbu chorob a prevenci úmrtí v Ugandě a USA svědčí o tom, že Trumpem navržené snížení výdajů za zahraniční pomoc – zejména za globální zdravotní programy – hluboce pohrdá životy a prosperitou lidí za hranicemi USA. Když člověk vezme v úvahu, jak nízký podíl svého hrubého důchodu dávají USA na zahraniční pomoc, Trumpovo rozhodnutí je ještě ostudnější.

Říká se občas, že bychom zahraniční pomoc neměli poskytovat, protože vytváří závislost. Řekněme si to jasně: Trumpem navržené škrty pomoci by mnoha lidem způsobily smrt a mnoha dalším utrpení v důsledku nemocí či postižení, jimž bylo možné lepší zdravotní péčí předejít.

Aby se možnost vzniku závislosti použila k ospravedlnění škrtů, potřebovali bychom nezvratné důkazy nejen o tom, že některé programy pomoci vytvořily závislost, ale že závislost vytvářejí konkrétní programy na podporu globálního zdraví, jichž se mají škrty negativně dotknout. Za neexistence takových důkazů je nepotvrzená hypotéza nedostatečným důvodem nechat lidi umírat či zvětšovat jejich utrpení.

Uganda se zdá být příkladem země, jíž se dostává značné množství pomoci, a přitom navzdory hypotéze, že pomoc vytváří závislost, dosahuje rychlého hospodářského pokroku. Počet Uganďanů žijících v krajní chudobě, jak ji definuje Světová banka, poklesl z 53 % v roce 2006 na 34 % v roce 2013. Ostatně řada afrických zemí nese čím dál větší část břemene, neboť vyberou mnohem víc vlastních příjmů a utrácejí je v kapitolách jako zdravotnictví a školství. Tyto snahy vybírat víc prostředků podporují i dárci, včetně USA. V Trumpově návrhu rozpočtu by však podíl Spojených států na této podpoře zmizel.

Navrhované americké škrty v globálních zdravotních programech by vládě ušetřily asi 2,3 miliardy dolarů. Jelikož celkové odhadované výdaje federální vlády v 2017 dosahují zhruba čtyř bilionů dolarů, znamená to asi jeden dolar na každých 2000 dolarů, jež vláda zřejmě utratí. Z hlediska dobra je snadno možné, že právě tyto globální zdravotní programy nabízejí nejlepší hodnotu ze všech programů federální vlády. Všechny škrty pomoci, globálních zdravotních a jiných programů, jakož i diplomatických a mírotvorných snah, dosahují celkem 19 miliard dolarů, stále méně než 0,5 % výdajů federální vlády.

Existují vítané náznaky, že někteří republikáni v Kongresu USA navržené Trumpovy hluboké škrty v americké pomoci odmítnou. Doufejme, že tak skutečně učiní. Zahraniční pomoc – zejména pomoc, která zachraňuje životy a zmírňuje lidské utrpení – by neměla být stranickým tématem.

Z angličtiny přeložil David Daduč