5

Pravda o rozvojové pomoci

SEATTLE – Před nedávnem zveřejněný rozpočtový plán na rok 2018 amerického prezidenta Donalda Trumpa navrhuje hluboké škrty v americké zahraniční pomoci a pobízí k diskuzi o roli těchto investic ve zlepšování zdraví a blahobytu těch nejzranitelnějších lidí světa. Tato diskuze je důležitá, protože když dojde na řešení mnoha ze světově největších nerovností, je pomoc důležitá stejně jako dřív – a možná i více – a to z důvodů, které nejsou zcela jasné.

V posledních dvaceti pěti letech pomohly programy zahraniční pomoci navodit dobu bezprecedentního pokroku v rozvojovém světě. Dětská úmrtnost a extrémní chudoba klesly na polovinu. Inovativní a multilaterální partnerství, jako je Global Fund a Gavi, the Vaccine Alliance – kde jsou Spojené státy největším donorem – zachránila miliony životů, protože snížila zátěž plynoucí z infekčních chorob jako je malárie, HIV a tuberkulóza. Nadace Billa & Melindy Gatesových hrdě s těmito iniciativami spolupracuje na snížení nákladů na vakcinaci a dalších intervencí, čímž zvyšuje měřitelný dopad těchto iniciativ na globální zdraví.

Zkušenost ukazuje, že zdravotní a rozvojové programy přináší enormní ekonomické dividendy. Například každý dolar investovaný do dětské imunizace vynese rozvojové zemi 44 dolarů na ekonomických benefitech.

Většina lidí však o ohromném pokroku, který rozvojová pomoc umožnila, neví. V nedávném průzkumu mezi 56 409 lidmi v 24 zemích věděl pouze jeden ze sta, že globální chudoba se zmenšila o polovinu. Více než dvě třetiny si myslely, že extrémní chudoba se zvýšila. Takové obecné nepochopení posiluje pesimistický výklad, který činí rozpočty na rozvojovou pomoc politicky zranitelné.

Součástí problému je také to, že populace dárcovských zemí často přeceňuje množství peněz, které jejich vlády vynakládají na pomoc. V USA tvoří zahraniční pomoc méně než jedno procento federálního rozpočtu, nicméně nedávný průzkum veřejného mínění zjistil, že 73% Američanů věří, že tato pomoc přispívá “značnou měrou“ či “značným množstvím“ k národnímu dluhu.

Existuje ještě jedno chybné vnímání, které zastiňuje dárcovským zemím úsudek: myšlenka, že pomoc rozvojovým zemím je čirá velkorysost, bez hmatatelného prospěchu pro dárce. Opak je pravdou. Je totiž v zájmu rozvinutých zemí, jak z hlediska ekonomického, tak bezpečnostního, aby pomáhaly financovat rozvojové programy.

Bez této pomoci může rostoucí chudoba a nestabilita stáhnout země do vzdálených konfliktů a přinést tak nestabilitu až na jejich práh a to ve formě imigrace a uprchlické krize, případně pandemie. Naopak pokud se pomoc použije na podporu růstu příjmů v rozvojových zemích, může tak doma vytvořit pracovní místa s orientací na export. Z patnácti top obchodních partnerů Ameriky – tj. soběstačných zemí, které spotřebovávají americké zboží a služby – je 11 bývalými příjemci pomoci.

Mnoho dalších rozvojových zemí přebírá odpovědnost nad svou budoucností. Přispívají ve větší míře na vlastní rozvoj a to prostřednictvím domácích veřejných programů podporovaných chytrou daňovou a fiskální politikou. A kladou vysokou prioritu na investice v kritických oblastech, včetně vzdělávání, základní zdravotní péče a větší zemědělské produktivity – základních stavebních kamenů soběstačné a prosperující budoucnosti. Soukromé podnikání a kapitál také rozšiřují svou roli v rozvojových projektech.

Prozatím však podpora dárců stále zůstává nezbytná pro vyplnění mezer v domácím financování, s cílem řešit selhání trhu a podpořit větší investice privátního sektoru. A nenechte se zmýlit: navzdory ohromným ziskům za posledních pár desetiletí zůstává stále obrovské množství práce, která je potřeba k udržení pokroku ve zdraví a rozvoji.

Více než miliarda lidí stále žije za méně než dolar na den. Každý rok zemře více než tři miliony dětí v prvním měsíci jejich života. Řešení těchto a dalších trvalých problémů – součást ambiciózního souboru zdravotních a rozvojových cílů, které si OSN vytyčilo do roku 2030 jako součást udržitelných rozvojových cílů – by bylo téměř nemožné bez pokračující dodávky rozvojové pomoci.

To však neznamená, že jsou existující programy perfektní. Naopak, musíme se zasadit o pokračování jejich zlepšování. Stížnosti, že finanční pomoc není využívána tak efektivně, jak by mohla být, celý problém hodně nafukují. Pravdou je, že díky extenzivní zkušenosti s navrhováním a implementováním nákladově efektivních programů podpory reprezentují nedostatečně využité fondy pouze malou frakci z celkové investované pomoci.

Větším problémem je nedostatek informací. Proto my, kdo působíme na poli rozvoje, musíme tvrdě pracovat na zlepšení komunikace s politiky a veřejností a ukázat tak, jak rozvojová pomoc funguje a také přiblížit pokrok, který umožňuje.

Navzdory současné nejistotě jsem optimistický v tom, že pokrok v globálním zdraví a rozvoji bude pokračovat. Vzhledem k tomu, že jsem byl v této oblasti angažován téměř dvě dekády, jednak v OSN a nyní v Gatesově nadaci, tak vím, že argument pro rozvojovou pomoc je jasný a přesvědčivý. Věřím, že svět se neotočí zády k historické výzvě v podobě disproporcí v globálním zdraví, odstranění extrémní chudoby a vybudování spravedlivějšího a bezpečnějšího světa.