78

Donald Trump a pocit moci

NEW HAVEN – Čerstvě zvolený americký prezident Donald Trump založil kampaň částečně na návrhu dramatického snížení daní pro lidi s vysokými příjmy, což je sociální skupina, jejíž příslušníci často mívají také elitní vzdělání. Nejnadšenější podpory se mu ovšem dostalo od lidí s průměrnými a stagnujícími příjmy a s nízkou úrovní vzdělanosti. Co se to děje?

Trumpovo vítězství jako by jednoznačně pramenilo z pocitu ekonomické bezmocnosti, případně strachu ze ztráty moci na straně jeho stoupenců. Jednoduchý Trumpův slogan „Učinit Ameriku opět velkou“ zní jejich uším jako „Učinit VÁS opět velkými“: ekonomická síla bude předána davu, aniž se však úspěšným lidem něco sebere.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Ti, kdo stojí na odvrácené straně prohlubující se ekonomické nerovnosti, obecně nemají zájem o vládní politiku, která vypadá jako poskytování almužny. Obvykle si nepřejí, aby vláda zaváděla progresivnější daňovou soustavu, aby předepisovala represivní daně pro bohaté a získané peníze poskytovala jim. Přerozdělování působí nedůstojně. Vyvolává v lidech pocit, že dostali nálepku neúspěšných. Že nejsou zakotvení. Že uvízli v pasti závislého vztahu, který se každou chvíli může zhroutit.

Zoufale chudí lidé možná almužny přijmou, protože mají dojem, že jim nic jiného nezbývá. Pro ty, kdo se pokládají přinejmenším za střední třídu, však cokoliv, co zavání almužnou, není žádoucí. Místo toho si přejí návrat své někdejší ekonomické síly. Chtějí mít kontrolu nad svými ekonomickými životy.

Ve dvacátém století komunisté ekonomickou nerovnost politizovali, ale přitom dbali na to, aby se jejich agenda nedala v žádném případě interpretovat tak, že rozdávají méně úspěšným lidem almužny nebo jim dělají charitu. Zásadně důležité přitom bylo, že komunisté přebírali moc revolucí, při níž se dělníci sjednotí, podniknou akci a nabudou vědomí moci.

Také Trumpovi stoupenci označují jeho triumf za revoluci, ačkoliv násilí – přinejmenším u kampaně samotné – se v tomto případě omezilo na nálepkování a urážky. Stále však bylo dost ošklivé na to, aby inspirovalo ty jeho přívržence, kteří chápou agresivitu jako důkaz síly.

Zajisté nejen pro Ameriku platí, že lidé touží spíše po pocitu profesního úspěchu než jen po penězích. V žádné zemi nepanuje obecný dojem, že je správné reagovat na rostoucí ekonomickou nerovnost tvrdým zdaněním bohatých lidí a převedením peněz jiným. Zavání to změnou pravidel po skončení hry.

Kenneth Scheve ze Stanfordovy univerzity a David Stasavage z Newyorské univerzity využili ve své nedávné knize Zdaňování bohatých: Dějiny fiskální spravedlnosti ve Spojených státech a v Evropě údaje o daňových sazbách a příjmové nerovnosti, získané za poslední dvě století, a zkoumali jejich výsledky ve 20 různých zemích. Zjistili, že když se nerovnost před zdaněním prohlubovala, jevily vlády jen malý nebo vůbec žádný sklon zvyšovat daňovou progresi.

Katherine Cramerové, autorce knihy Politika zášti, se podařilo rozebrat jeden takový výsledek ve státě Wisconsin, kde guvernér Scott Walker získal podobně jako Trump popularitu mezi voliči z dělnických vrstev. Jakmile byl v roce 2010 zvolen, snížil daně z vyšších příjmů, odmítl zvýšit státní minimální mzdu nad mezní hranici předepsanou federální vládou a zavrhl i změny v systému pojištění, které v roce 2010 přinesla převratná zdravotnická reforma prezidenta Baracka Obamy a z nichž měli mít prospěch lidé s nižšími příjmy. Místo toho slíbil Walker opatření, která by odebrala moc odborovým organizacím – přičemž se obvykle předpokládá, že tyto změny pravděpodobně sníží příjmy pracujících vrstev.

Cramerová vyslechla Walkerovy venkovské voliče z dělnických vrstev, aby se pokusila pochopit, proč tohoto kandidáta podpořili. Respondenti kladli důraz na své venkovské hodnoty a na ochotu tvrdě pracovat, z kterýchžto zdrojů čerpali svou osobní hrdost a identitu. Zároveň však zdůrazňovali svůj pocit bezmoci vůči lidem, které vnímali jako nespravedlivě zvýhodňované. Autorka dospěla k závěru, že jejich podpora Walkera v prostředí hospodářského poklesu odráží jejich extrémní rozhořčení a odpor vůči privilegovaným lidem ve velkých městech, kteří si jich před Walkerem nevšímali, a pokud ano, tak jen proto, aby je zdanili. A z jejich daní se pak částečně hradily zdravotní pojistky a penzijní plány vládních zaměstnanců, kteréžto požitky si oni sami často nemohli dovolit. Toužili po moci a uznání a Walker jim podle nich obojí nabízel.

Takoví voliči mají zároveň téměř jistě obavy z vlivu rychle se vyvíjejících informačních technologií na pracovní místa a příjmy. Mezi ekonomicky úspěšné lidi se dnes obvykle řadí ti, kdo jsou technologicky zdatní, nikoliv ti, kdo bydlí ve venkovském Wisconsinu (nebo kdekoliv na venkově). Voliči z pracujících vrstev pociťují ztrátu ekonomického optimismu; přitom však obdivují vlastní lidi, vyznávají jejich hodnoty a chtějí zůstat, kde jsou.

Trump hovoří jazykem těchto voličů, avšak zdá se, že jeho dosavadní návrhy výše popsaný přesun moci nijak neřeší. Nově zvolený prezident klade důraz na snížení domácích daní, které podle něj vyvolá nové vzedmutí podnikatelského ducha, a na obnovení jednání o obchodních dohodách tak, aby se jejich podmínky v zájmu udržení pracovních míst v Americe posunuly směrem k protekcionismu. Je však nepravděpodobné, že by taková politika mohla přesunout ekonomickou sílu k těm, kdo byli až dosud relativně méně úspěšní. Ba naopak: podnikatelé mohou vyvinout ještě chytřejší způsoby, jak nahradit pracovní místa počítači a roboty, a protekcionismus může vyvolat odplatu obchodních partnerů, politickou nestabilitu a nakonec možná i otevřené války.

V zájmu uspokojení svých voličů musí Trump nacházet cesty, jak přerozdělovat nejen příjmy samotné, ale i moc nad nimi, a nesmí to dělat jen prostřednictvím daní a výdajů. V této oblasti zatím přišel jen s omezeným počtem nápadů, například s dotacemi na volbu školy v zájmu zkvalitnění vzdělání. Hlavními motory prohlubující se nerovnosti v mnoha zemích jsou však obrovské ekonomické síly typu technologických inovací a nižších globálních nákladů na dopravu. Tento fakt Trump změnit nemůže.

Fake news or real views Learn More

Pokud lidé postrádající kvalifikaci, kterou dnešní ekonomika vyžaduje, odmítnou přerozdělování, pak si lze těžko představit, jak Trump může jejich situaci zlepšit. Zdá se vysoce nepravděpodobné, že by Trumpova revoluce v podobě, v jaké byla až dosud prezentována, zajistila jeho stoupencům to, co opravdu chtějí: zvýšení ekonomické síly pracujících.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.