86

Trumpova daremná Amerika

NEW YORK – Donald Trump do celosvětového ekonomického uspořádání, které bylo tak pečlivě konstruováno během let po druhé světové válce, vhodil ruční granát. Pokus o zničení pravidly řízeného systému globální správy – aktuálně se projevil Trumpovým vyvázáním Spojených států z Pařížské klimatické dohody z roku 2015 – je jen nejnovějším aspektem útoku amerického presidenta na základní soustavu našich hodnot a institucí.

Svět se jen pomalu plně vyrovnává se zlovůlí politického programu Trumpovy administrativy. Na americký tisk – instituci nezbytnou k tomu, aby si Američané zachovali své svobody, práva a demokracii – Trump a jeho kumpáni útočí jako na „nepřítele lidu“. Označováním všeho, co zpochybňuje jejich záměry a argumenty, za „falešné“, ba dokonce odmítáním samotné vědy se pokoušejí podrýt základy našich znalostí a přesvědčení – naši epistemologii. Trumpova klamná odůvodnění, proč zavrhl Pařížskou klimatickou dohodu, jsou toho jen nejčerstvějším dokladem.

Tisíce let až do poloviny osmnáctého století životní úrovně stagnovaly. Enormní nárůsty životních úrovní v dalších dvou a půl staletích stavěly na osvícenství, charakteristickém příklonem k racionální rozpravě a vědeckému zkoumání.

S osvícenstvím přišlo také odhodlání odhalovat naše předsudky a vypořádávat se s nimi. Jak se rychle šířila idea rovnosti lidí a její přímý důsledek, základní individuální práva pro všechny, společnosti začaly usilovat o potlačení diskriminace na základě rasy, pohlaví a nakonec i dalších aspektů lidské identity, včetně postižení a sexuální orientace.

Trump se snaží tohle všechno zvrátit. Jeho odmítavý postoj k vědě, především klimatologii, ohrožuje technický pokrok. Jeho bigotní přístup k ženám, Hispáncům a muslimům (kromě těch, z nichž – jako v případě vládců v šejchátech Perského zálivu – Trump a jeho rodina mohou profitovat) zase ohrožuje fungování americké společnosti a její ekonomiky, neboť podkopává důvěru lidí, že systém je ke všem spravedlivý.

Jako populista Trump využil oprávněnou ekonomickou nespokojenost, která se v posledních letech tak rozšířila, neboť mnozí Američané začali vprostřed strmě stoupající nerovnosti klesat na ekonomickém žebříčku. Jeho daňové a zdravotnické plány však odhalují jeho skutečný cíl – obohatit sebe a další nablýskané dobyvatele renty na úkor těch, kdo jej podpořili.

Co do regresivnosti (podílu přínosů kynoucích těm na vrcholu distribuce příjmů) Trump navrženými daňovými reformami překonává George W. Bushe, nakolik lze z dostupných informací soudit. Jeho rozsáhlá změna zdravotní péče by v zemi, kde očekávaná délka dožití už dnes klesá, nechala o 23 milionů Američanů víc bez zdravotního pojištění.

Trump a jeho kabinet sice asi vědí jak uzavírat dohody v podnikání, ale ani v nejmenším netuší, jak funguje ekonomický systém jako celek. Budou-li zavedeny makroekonomické politiky jeho administrativy, vyústí ve větší obchodní schodek a další pokles výroby.

Amerika bude za Trumpa trpět. Její role globálního lídra byla rozleptávána už před tím, než Trump odstoupením od Pařížské dohody zradil důvěru více než 190 zemí. Za tohoto stavu bude obnova amerického vůdcovství vyžadovat opravdu bohatýrské úsilí. Sdílíme společnou planetu a svět se už z vlastních krutých zkušeností naučil, že musíme vycházet a spolupracovat. Také jsme už zjistili, že spolupráce může prospívat všem.

Co tedy má svět dělat s dětinským neurvalcem na pískovišti, který chce všechno pro sebe a nedá se s ním rozumně mluvit? Jak se svět může vypořádat s „daremnými“ USA?

Správnou odpověď našla německá kancléřka Angela Merkelová, když minulý měsíc po schůzce s Trumpem a dalšími lídry G7 řekla, že Evropa nemůže dál „plně spoléhat na ostatní“ a Evropané budou muset „sami bojovat za vlastní budoucnost“. Je načase, aby Evropa táhla za jeden provaz, znovu se přihlásila k hodnotám osvícenství a vzepřela se USA, jak se nedávno tak výmluvně podařilo novému francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi podáním ruky, jímž zmařil Trumpův přístup infantilního alfa samce k prosazování moci.

Evropa nemůže se svou obranou spoléhat na USA pod Trumpovým vedením. Zároveň by si ale měla uvědomit, že studená válka je za námi – bez ohledu na míru neochoty amerického vojensko-průmyslového komplexu si to přiznat. Je sice důležité a nákladné bojovat proti terorizmu, ale s tím nepomůže stavba letadlových lodí ani nejvýkonnějších stíhacích letounů. Evropa se musí sama rozhodnout, kolik chce utratit, a nepoddávat se diktátu vojenských zájmových skupin, které požadují 2 % HDP. Politické stability snad Evropa jistěji dosáhne opětovným přihlášením se ke svému sociálnědemokratickému ekonomickému modelu.

Teď také víme, že se svět o USA nemůže opřít při řešení existenční hrozby, již přináší změna klimatu. Evropa a Čína udělaly správně, že prohloubily své závazky k zelené budoucnosti – správně pro planetu i ekonomiku. Tak jako investice do techniky a školství daly Německu oproti USA ochromeným republikánskou ideologií výraznou výhodu ve vyspělém zpracovatelském průmyslu, Evropa a Asie získají téměř nepřekonatelnou výhodu oproti USA v oblasti zelených technologií budoucnosti.

Okolní svět ale nemůže nechat daremné USA zničit planetu. Rovněž nemůže dopustit, aby jej daremné USA zneužívaly svými neosvícenými – ba protiosvícenskými – politikami „Ameriky na prvním místě“. Pokud Trump chce vyvázat USA z Pařížské klimatické dohody, zbytek světa by měl na americký export, který nesplní globální standardy, uvalit uhlíkově korekční daň.

Dobrou zprávou je, že většina Američanů s Trumpem nesouhlasí. Většina Američanů stále věří v osvícenské hodnoty, přijímá realitu globálního oteplování a je ochotná jednat. Avšak co se týče Trumpa, už by mělo být jasné, že racionální debata fungovat nebude. Je načase konat.

Z angličtiny přeložil David Daduč