48

Praktická fiskální zkouška pro americké republikány

NEW YORK – První velký legislativní cíl amerického prezidenta Donalda Trumpa – „zrušit a nahradit“ zákon o finančně dostupné péči („Obamacare“) z roku 2010 – už se zhroutil, vzhledem k naivitě prezidenta Trumpa a republikánů v Kongresu ohledně komplikovanosti reformy zdravotní péče. Jejich pokus nahradit nedokonalý, ale oblíbený zákon pseudoreformou, která by více než 24 milionům Američanů upřela základní zdravotní péči, směřovala k neúspěchu – jinak by v případě schválení poslala republikánské kongresmany v roce 2018 ke dnu během voleb v průběhu funkčního období prezidenta.

Teď Trump a republikáni v Kongresu prosazují daňovou reformu, jako by to mělo jít snáz – začínají daněmi právnických osob, pak přejdou k daním z příjmu fyzických osob. Snazší to nebude, zejména proto, že prvotní návrhy republikánů by rozšířily rozpočtový schodek o biliony dolarů a nasměrovaly přes 99 % přínosů k hornímu 1 % distribuce příjmů.

Plán předložený republikány ve Sněmovně reprezentantů USA, jehož smyslem je snížit sazbu daně právnických osob z 35 % na 15 % a úbytek příjmů vynahradit přeshraničně korekční daní (BAT), je od počátku odsouzen k nezdaru. BAT nemá dostatečnou podporu ani mezi republikány a byla by porušením pravidel Světové obchodní organizace. Daňové škrty navržené republikány by během příští dekády přinesly propad příjmů o dva biliony dolarů a takovou díru nemohou zacpat úsporou na straně příjmů z jejich plánu reformy zdravotnictví ani 1,2 bilionu dolarů, které by bylo možné očekávat od BAT.

Teď si republikáni musí vybrat mezi schválením svých daňových škrtů (směřujících ke zvýšení veřejného dluhu o dva biliony dolarů) a uskutečněním mnohem mírnější reformy. První scénář je nepravděpodobný ze tří důvodů. Zaprvé, proti nezodpovědnému zvýšení veřejného dluhu budou brojit fiskálně konzervativní republikánští kongresmani. Zadruhé, rozpočtová pravidla Kongresu vyžadují, aby daňové škrty, které nejsou plně financované jinými příjmy nebo škrty ve výdajích, do deseti let vypršely, takže republikánský plán by měl na ekonomiku jen omezený pozitivní vliv.

A zatřetí, pokud daňové škrty a zvýšené vojenské a infrastrukturní výdaje vyšroubují schodky a veřejný dluh, budou muset stoupat úrokové sazby. To by brzdilo výdaje, které jsou na ně citlivé, například do bytové výstavby, a vedlo by to k posilování amerického dolaru, což by mohlo zničit miliony pracovních míst a nejsilněji postihnout Trumpovu klíčovou základnu – bělošské dělnické voliče.

Navíc pokud republikáni nafouknou dluh, reakce trhů by mohla vést k havárii americké ekonomiky. Vzhledem k tomuto riziku budou republikáni nuceni financovat daňové škrty spíš z nových příjmů než dluhově. Řvoucí lev jejich daňové reformy se proto nejspíš bude muset proměnit v pištící myš.

Už snížení daně právnických osob z 35 % na 30 % by bylo těžké. Republikáni by museli rozšířit daňovou základnu tím, že by celé sektory, které v současnosti na daních platí málo, například farmaceutický průmysl a technologie, přiměli začít platit víc. A při stlačení sazby daně právnických osob pod 30 % by republikáni museli uvalit vysokou minimální daň na zahraniční zisky těchto firem. To by znamenalo odklon od současného systému, v němž zůstávají biliony dolarů zahraničních zisků nezdaněné, pokud se nepřevedou zpět do vlasti.

Během prezidentské kampaně Trump navrhl jednorázové 10% „prázdniny“ u repatriační daně, aby americké společnosti povzbudil k převedení zahraničních zisků zpět do Spojených států. To by ale vyneslo jen 150-200 miliard dolarů nových příjmů – necelých 10 % ze dvou bilionů fiskálního schodku plynoucího z republikánského plánu. Každopádně výnosy z repatriační daně by se měly použít na financování infrastrukturních výdajů nebo k vytvoření infrastrukturní banky.

Někteří republikánští kongresmani, kteří už vědí, že BAT nemá šanci, teď navrhují, že by se daň z příjmu právnických osob měla nahradit daní z přidané hodnoty, již pravidla WTO připouštějí. Ani z této možnosti ale pravděpodobně nic nebude. Silně proti DPH byli odjakživa sami republikáni, v Kongresu dokonce existuje republikánský klub odpůrců DPH.

Podle tradičního republikánského názoru by tak „účinnou“ daň bylo příliš snadné časem zvyšovat, takže by bylo těžší „vyhladovět bestii“ údajných „marnotratných“ vládních výdajů. Republikáni poukazují na Evropu a další části světa, kde sazba DPH byla zprvu nízká a postupně nabobtnala až na dvouciferné hladiny, přičemž v mnoha zemích přesahuje 20 %.

Proti DPH se historicky stavěli i demokraté, protože se jedná o vysoce regresivní formu zdanění. Její regresivnost by sice bylo možné zmírnit osvobozením či snížením sazby u potravin a dalšího základního zboží, ale byla by zase tím méně přitažlivá pro republikány. Vzhledem k odporu obou stran nemá DPH šanci, podobně jako BAT.

Reformovat daně z příjmu fyzických osob bude ještě těžší. Prvotní návrhy prezidenta Trumpa a republikánského vedení by v příští dekádě vyšly na 5-9 bilionů dolarů a 75 % přínosů by směřovalo k 1 % nejbohatších – to je politická sebevražda. Po opuštění svého prvotního plánu teď republikáni tvrdí, že chtějí výnosově neutrální daňové škrty, jejichž součástí nebude snižování daní pro 1 % osob na vrcholu příjmové pyramidy.

I to ale vypadá jako nesplnitelný úkol. Zavedení příjmově neutrálních daňových škrtů pro téměř všechny příjmové skupiny by znamenalo, že by republikáni museli postupně ukončit řadu výjimek a rozšířit daňovou základnu způsoby, které jsou politicky neobhajitelné. Kdyby například republikáni zrušili odpisy úroků z hypoték pro vlastníky rodinného bydlení, zhroutil by se americký trh s bytovými nemovitostmi.

Jediným smysluplným způsobem jak poskytnout daňovou úlevu pracujícím s nižšími a středně vysokými příjmy je nakonec vyšší zdanění bohatých. To je sociálně progresivní populistická myšlenka, kterou pseudopopulistický plutokrat jako Trump nikdy nepřijme. Vypadá to tedy, že si republikáni budou dál nalhávat, že fungují daňové politiky zaměřené na stranu nabídky a stékání bohatství shora dolů, navzdory drtivé váze důkazů o opaku.

Z angličtiny přeložil David Daduč