NEW YORK – Americký prezident Donald Trump co nevidět zavede chybnou politiku. Poškodí – zejména v krátkodobém výhledu – země napříč subsaharskou Afrikou, Latinskou Amerikou a Asií, především rozvíjející se ekonomiky jako Čínu a Srí Lanku (ty mají velké obchodní přebytky ve vztahu ke Spojeným státům) a Indii a Filipíny (hlavní cíle outsourcingu). Žádná však neutrpí víc než samotné USA.
Zmíněnou politikou je zvláštní neoliberální protekcionizmus – říkejme mu „neoprotekcionizmus“. Na jedné straně je pokusem „zachránit“ domácí pracovní místa tím, že osolí cla na zahraniční zboží, ovlivní směnné kurzy, omezí příliv zahraničních pracovníků a vytvoří překážky pro outsourcing. Na druhé straně zahrnuje neoliberální finanční deregulaci. To není způsob jak dnes pomoci americké pracující třídě.
Američtí pracující čelí významným výzvám. Přestože se USA v současnosti chlubí nízkou mírou nezaměstnanosti ve výši 4,8 %, mnozí lidé pracují jen na částečný úvazek a míra účasti v pracovních silách (podíl populace v produktivním věku, která pracuje nebo práci hledá) klesla ze 67,3 % v roce 2000 na lednových 62,7 %. Navíc už desítky let převážně stagnují reálné mzdy; reálný mediánní příjem domácností je dnes stejný jako v roce 1998. V letech 1973 až 2014 se příjem nejchudších 20 % domácností dokonce mírně snížil, ačkoliv příjem nejbohatších 5 % domácností se zdvojnásobil.
NEW YORK – Americký prezident Donald Trump co nevidět zavede chybnou politiku. Poškodí – zejména v krátkodobém výhledu – země napříč subsaharskou Afrikou, Latinskou Amerikou a Asií, především rozvíjející se ekonomiky jako Čínu a Srí Lanku (ty mají velké obchodní přebytky ve vztahu ke Spojeným státům) a Indii a Filipíny (hlavní cíle outsourcingu). Žádná však neutrpí víc než samotné USA.
Zmíněnou politikou je zvláštní neoliberální protekcionizmus – říkejme mu „neoprotekcionizmus“. Na jedné straně je pokusem „zachránit“ domácí pracovní místa tím, že osolí cla na zahraniční zboží, ovlivní směnné kurzy, omezí příliv zahraničních pracovníků a vytvoří překážky pro outsourcing. Na druhé straně zahrnuje neoliberální finanční deregulaci. To není způsob jak dnes pomoci americké pracující třídě.
Američtí pracující čelí významným výzvám. Přestože se USA v současnosti chlubí nízkou mírou nezaměstnanosti ve výši 4,8 %, mnozí lidé pracují jen na částečný úvazek a míra účasti v pracovních silách (podíl populace v produktivním věku, která pracuje nebo práci hledá) klesla ze 67,3 % v roce 2000 na lednových 62,7 %. Navíc už desítky let převážně stagnují reálné mzdy; reálný mediánní příjem domácností je dnes stejný jako v roce 1998. V letech 1973 až 2014 se příjem nejchudších 20 % domácností dokonce mírně snížil, ačkoliv příjem nejbohatších 5 % domácností se zdvojnásobil.