6

Trumpův dar Číně

NEW YORK – Protekcionistické pohrůžky amerického prezidenta Donalda Trumpa vůči Číně vyvolaly značné obavy. Pokud splní své sliby, kupříkladu oficiálně označí Čínu za manipulátora měny nebo zavede vyšší dovozní cla, krátkodobé důsledky – včetně obchodní války – by mohly být vážné. V dlouhodobém výhledu by ale obrat Spojených států k protekcionismu snadno mohl Číně přinést štěstí v neštěstí.

Není pochyb, že Čína ve svém rozvoji prochází náročnou fází. Po třech desetiletích dvouciferného růstu HDP – což je úspěch s nemnoha historickými paralelami – tempo čínského hospodářského rozmachu výrazně zpomalilo. Kombinace stoupajících mzdových nákladů a slabší poptávky po čínském exportu snížila roční růst čínského HDP na 6,9 % v roce 2015 a 6,7 % loni. Čínská vláda teď svůj růstový cíl pro období let 2016-2020 stlačila na 6,5-7 %.

To je stále úctyhodné tempo, ale ne nejlepší, na jaké Čína má. Jak poznamenaliJustin Yifu Lin a Wing Thye Woo, v roce 1951, kdy byl japonský příjem na hlavu v poměru k americkému stejný jako dnes čínský, zažívalo Japonsko vytrvalý růst ve výši 9,2 %.

Jednou překážkou takového růstu v Číně je těžké dluhové břemeno. Analýza McKinsey Global Institute, opřená o zátěžové testy, zjistila, že pokud se Čína bude dál držet svého modelu založeného na růstu taženém dluhy a investicemi, podíl nesplácených půjček by se z dnešních 1,7 % (podle oficiálních čísel) mohl během pouhých dvou let zvýšit na 15 %. Pro Čínskou lidovou banku ovšem riziko nesplácených dluhů není novinkou, a jak naznačují důkazy, bude podnikat kroky k jeho zmírnění.

Dluhy bohužel nejsou jediný problém Číny. Nahlodána je její dominance v globálním vývozu – hlavním motoru tamního růstu během posledních desetiletí. Co do poměru obchodu k HDP loni Čínu předstihla Indie. A přestože produktivita práce v Číně vytrvale stoupá, stále nedosahuje ani 30 % úrovní ve vyspělých zemích.

S ohledem na tyto výzvy se může zdát zvláštní tvrdit, že Čína má našlápnuto k vzestupu na novou úroveň globálního vlivu. Právě k tomu má ale Čína vlivem Trumpova politického přístupu novou a důležitou příležitost.

Přestože obchod a kapitálové toky vyžadují regulaci, otevřenost po započtení všech pro a proti přináší výrazně víc dobrého než zlého. Trumpovy „neoprotekcionistické“ politiky – jejichž cílem je omezit tok zboží, služeb a lidí do USA – nevycházejí z ničeho jiného než z krátkozraké xenofobie. Nakonec povedou k větší izolaci USA než Číny či Mexika.

Dějiny to potvrzují. V předvečer první světové války patřila Argentina mezi nejbohatší země světa, sice až za USA, ale před Německem. Od té doby argentinské hospodářství podstatným způsobem upadá, což má dvě příčiny: nedostatečné investice do vzdělávání (Trump možná tuto chybu udělá také) a vystupňovaný protekcionismus.

Vzestup nacionalismu během 20. let minulého století kulminoval v roce 1930, kdy síly krajně pravicového nacionalismu svrhly argentinskou vládu. Nová vláda – urputně vystupující proti liberalismu, o cizincích ani nemluvě – strmě zvýšila cla v několika sektorech. V průměru dovozní cla vzrostla ze 16,7 % v roce 1930 na 28,7 % v roce 1933. Pracovní místa v tradičních sektorech byla zachráněna, ale klesla produktivita. Dnes Argentina nepatří ani mezi 50 předních ekonomik světa.

Lze tedy očekávat, že Trumpův politický přístup způsobí ekonomice USA velkou škodu a vzhledem k prominentní globální roli Ameriky bude mít dalekosáhlé důsledky. Dobrovolná ekonomická izolace, společně s do sebe zahleděným zahraničněpolitickým přístupem podle hesla „Amerika na prvním místě“, vytvoří ale také prostor pro jiné země – včetně Číny, Indie a Mexika – k posílení jejich mezinárodního významu.

Vezměme si Trumpův ústup od Transpacifického partnerství (TPP), obří regionální obchodní dohody zahrnující 12 zemí v asijsko-tichomořském regionu, avšak bez Číny. TPP určitě mělo své nedostatky – především by přineslo neúměrné a neférové výhody velkým korporacím. Mělo ale řadu pozitivních rysů a v zemích jako Malajsie a Vietnam se oslavovalo za to, že přinese přístup na trh USA.

Teď když USA daly od těchto zemí ruce pryč, pomocnou ruku může nabídnout Čína. Ta už podstatně posílila regionální investice, mimo jiné prostřednictvím iniciativy „jeden pás, jedna stezka“. Za situace, kdy kapitálové toky mezi členskými zeměmi nebude usnadňovat TPP, Čína pravděpodobně předstihne USA coby největší zdroj přímých zahraničních investic do zemí ASEAN. Čína se také snaží prohloubit ekonomické vazby s Austrálií a Novým Zélandem, které podepsaly TPP.

Podobně se Čína chopila příležitosti, kterou jí skýtá Trumpův pomýlený plán vystavět zeď na americké hranici s Mexikem, a oslovila jižního souseda USA. Jen něco málo přes měsíc po Trumpově zvolení se čínský státní rada Jang Ťie-čch’ setkal s mexickou ministryní zahraničí Claudií Ruiz Massieu a zavázal se k prohloubení diplomatických vazeb a k posílení leteckých spojů a obchodu. Čína už je prvním obchodním partnerem Brazílie. Teď může usilovat o totéž postavení v Mexiku a možná v celé Latinské Americe.

Zatímco Trump si osvojuje stále provinčnější a xenofobnější rétoriku, čínský prezident Si Ťin-pching svůj nacionalistický slovník tlumí a čím dál víc zní jako globální státník. Čína, uvědomuje si zřejmě, má teď před sebou šanci nejen dospět k dalšímu kolu hospodářského rozmachu, ale také si zajistit mnohem významnější úlohu v globálním rozhodování a politice.

Z angličtiny přeložil David Daduč