17

Co Trumpovo vítězství znamená pro východní Evropu

VARŠAVA – Vláda ekonomického liberalismu na Západě vede k zániku politického liberalismu. Rostoucí počet klíčových zemí nezažívá volby, ale plebiscity o liberální demokracii – plebiscity, v nichž rozhodují hlasy těch, kdo na liberální demokracii prodělali. Zvolení Donalda Trumpa prezidentem je ve Spojených státech trestem pro establishment, který přehlížel požadavky protestů Occupy Wall Street v roce 2011.

Další výzvou establishmentu bude nepodlehnout v Itálii, kde by ústavní referendum mohlo 4. prosince zpečetit osud italského premiéra Mattea Renziho. Toto hlasování bude předehrou jarních prezidentských voleb ve Francii, v nichž by vítězství krajně pravicové Národní fronty Marine Le Penové téměř určitě přivodilo definitivní zhroucení Evropské unie, ne-li celého geopolitického Západu.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Ať už tato dvě hlasování dopadnou jakkoli, brexit a Trump dokládají, že liberální demokracie přestala být kánonem západní politiky. A to má dalekosáhlé důsledky. Jak teď mohou k liberální demokracii dospět „kolísavé státy“ jako Polsko, když se vztažný bod Západu vytrácí? Zhoršení politických poměrů na Západě nikdy Východní Evropě neprospělo.

Trump není jen mrzuté dítě hrající si s jadernými zápalkami; je také nebezpečně ctižádostivý a jeho zahraničněpolitické návrhy by mohly rozdrobit stěžejní spojenectví a destabilizovat mezinárodní řád. Nikdo – ani samotný Trump – samozřejmě neví, jestli sliby vyhlášené během kampaně splní. Ale právě o to jde: nepředvídatelné vlády globální geopolitice škodí. Pro Polsko a další východoevropské země, jejichž nezávislost a demokracie se opírají o současné globální status quo, to může být otázka života a smrti.

V jedné věci se Trump nemýlí: Amerika si nemůže dovolit propagovat demokracii v zahraničí. USA nemohou vymáhat lidská práva ani rozvíjet zásady liberální demokracie mimo své území. Kdyby se peníze investované do všech amerických intervencí v cizině bývaly přesměrovaly na podporu domácí prosperity, Trumpova kandidatura by nikdy nenabrala tempo.

Američany ale místo toho už desítky let bombardují zprávy o stagnaci mezd, klesajících příjmech domácností a rostoucí nerovnosti – a zároveň slyší o účtu ve výši tří bilionů za válku v Iráku. Trump je opožděný výprask establishmentu.

Z Trumpova pohledu mezi izolacionismem a slibem, že vrátí Americe velikost, není rozpor. USA poslouží lépe, když nebudou mluvit ve jménu globálních zájmů, nýbrž jen zájmů svých, a přestanou po celém světě protlačovat demokracii. Budou sice s Ruskem a Čínou sdílet větší část vlivu, ale budou u stolu sedět jako nejsilnější aktér, zaměřený na vlastní prosperitu. Nezní to rozumně? Izolacionismus rovná se prosperita.

I když se tato logika neosvědčí a Trump zapříčiní recesi, Amerika si to může dovolit, tak jako si Británie může dovolit brexit. USA finanční ztráty přestojí; ve skutečnosti budou v bezpečí. Není náhodou, že znervóznělí investoři se hrnou k dolaru, přestože nervozitu v jejich řadách vyvolalo Trumpovo zvolení.

Geopoliticky jsou USA a Británie jaderně vyzbrojené ostrovní země. Jejich jazyk se používá celosvětově. Ať Trump udělá cokoli, USA budou stále největším producentem nových technologií, masové kultury a energií a budou mít nejvíc laureátů Nobelovy ceny, nejlepší univerzity na světě a nejrozmanitější společnosti na Západě. Pokud přestanou strkat nos do cizích konfliktů, stále budou mít po celém světě přátele.

Na výsledku amerických voleb nejvíc tratí EU, která je vnitřně rozpolcená a neschopná vypořádat se s ekonomickými, demografickými a uprchlickými krizemi. Důsledkem Trumpova vítězství by mohl být stav připomínající koncert velmocí, který kontinent stabilizoval v období od roku 1815 do první světové války. Tehdejší systém ale mnoho zemí vylučoval, mimo jin�� Polsko. Jako neúplný, technokratický výtvor je EU ideálním cílem populistických útoků. Doposavad se nedokázala integrovat natolik, aby znemožnila svůj rozpad, a na brexit zatím reaguje prokrastinací.

Zatímco bohaté Německo nechce nabídnout pomocnou ruku zemím na jihu, nově suverénní postkomunistické země zase odmítají uprchlíky a nechtějí projevit solidaritu se západní Evropou. EU je přitom celkově stejně movitá jako USA, a přesto nemá žádnou armádu a s vlastní obranou je plně závislá na USA. Je s podivem, proč bylo zapotřebí několika transatlantických katastrof, než si EU uvědomila, že se musí postarat o vlastní bezpečnost.

Ruský vliv vyústí ve stažení NATO z východní Evropy. Ráda se možná stáhne i západní Evropa a využije příležitosti zbavit se čím dál obtížnějších sousedů, jako je Polsko, které se navzdory svému postavení největšího příjemce z fondů EU staví proti další integraci, nepřijalo euro, chce pálit uhlí a hašteří se s Německem, Francii i vládními orgány EU.

Jak bude vliv Západu opadat, východoevropské země patrně prohloubí ekonomické a diplomatické vazby s Ruskem. V Estonsku už se do vládní koalice chystá proruská Strana středu. Po Pobaltí budou na řadě země Východní Evropy. Země, které se dosud nepřiklonily k ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi, nebudou mít mnoho na vybranou a učiní tak.

Fake news or real views Learn More

Polsku takové spojenectví nemá co přinést. Poláci považují své současné hranice za posvátné, nikoli za prokletí jako Maďarsko. Jen politický hlupák by sázel na spojenectví s revizionisty, jako je maďarský premiér Viktor Orbán. Bohužel Trumpovo zvolení až příliš jasně ukazuje, že jako převládající doktrínu západní – a polské – politiky dnes liberální demokracii vytrvale nahrazuje neliberální hlupství.

Z angličtiny přeložil David Daduč