14

Jak udržet zotavení po Trumpově triumfu

LONDÝN – Vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách ve Spojených státech většinu světa překvapilo. Nově zvolený prezident však ještě s popíráním očekávání neskončil. V rozporu s předpověďmi mnoha expertů se akciové trhy po jeho vítězství silně zotavily, přičemž tři hlavní americké indexy dosáhly rekordních hodnot, a prudce stoupl i americký dolar. Vysvětlení těchto nečekaných reakcí by nám mohlo pomoci udělat si lepší představu, co trhy v příštích několika měsících čeká.

Většina analytiků před volbami předpovídala, že Trumpovo vítězství vyvolá velký výprodej na akciovém trhu a úprk do vládních dluhopisů s nízkým rizikem. A když přicházely první volební výsledky, skutečně se to dělo: začalo to Trumpovým dramatickým vítězstvím na Floridě a s jeho narůstajícím náskokem ve sboru volitelů byl tento jev stále silnější. V době, kdy už se Trumpovo vedení zdálo nepřekonatelné, měl za sebou Dow Jonesův index amerických akcií propad o 800 bodů a širší index S&P 500 už byl pod maximální povolenou denní hranicí poklesu. Navíc začal klesat i americký dolar a hromadný útěk ke kvalitě na trzích s dluhopisy amerického ministerstva financí způsobil prudký pokles jejich výnosů.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Pesimismus trhu však nevydržel dlouho. Krátce poté, co nově zvolený prezident přednesl v New Yorku téměř ve tři hodiny ráno východoamerického času akceptační řeč, začaly se akcie zotavovat – a dělají to dosud, čímž napomáhají k růstu rizikových aktiv po celém světě. A protože do USA proudí kapitál, posílil dolar na úroveň, jíž naposledy dosáhl někdy před 13 lety.

Mnozí investoři navíc opustili bezpečí vládních dluhopisů, a vyvolali tak prudký vzestup úrokových sazeb. Ten byl ještě výraznější než během „záchvatu z utlumování“, který nastal v roce 2013 po prohlášení šéfa amerického Federálního rezervního systému Bena Bernankeho, že Fed má v úmyslu utlumit svou podporu v podobě uvolňování likvidity. Trhy jsou si dnes téměř jisté, že Fed příští měsíc přikročí ke zvýšení úrokových sazeb.

Nejpravděpodobnější příčina tohoto obratu spočívá v Trumpových povolebních poznámkách, které se zaměřovaly převážně na prorůstové prvky jeho ekonomické agendy, například na deregulaci, reformu podnikových daní a výdaje do infrastruktury. Trump se od svého zvolení vesměs vyhýbá řečem o svých předvolebních slibech obchodně-protekcionistického charakteru, jako jsou zavedení restriktivních cel na Čínu a Mexiko, demontáž Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA) nebo zrušení bilaterální obchodní dohody mezi USA a Jižní Koreou. A ačkoliv Trump zopakoval svůj závazek vycouvat z Transpacifického partnerství, tato dohoda ještě stejně nebyla ratifikována. Kromě toho se Trump rozhodl nepokračovat v kritice Fedu a jeho vedení.

Tento posun těžiště přesvědčil trhy, že Trump se možná přece jen rozhodne neprosazovat opatření poškozující růst, která během své kampaně navrhoval. Stal se také daleko smířlivějším, když například v New York Timesprohlásil, že nechce „poškozovat Clintonovy“ jmenováním zvláštního státního zástupce za účelem vyšetření aktivit své bývalé volební soupeřky. Po letech kritizování prezidenta Baracka Obamy se o něm navíc Trump vyslovil pozitivně – ba přímo ho opěvoval.

Podobné tendence lze vypozorovat i v Trumpově přístupu k republikánským oponentům z kampaně, mimo jiné k mluvčímu sněmovny Paulu Ryanovi nebo k jednomu z jeho nejvýznačnějších kritiků v republikánském táboře, bývalému guvernérovi Massachusetts Mittu Romneymu. Vzhledem k tomu, že republikáni získali v obou komorách Kongresu většinu a i na úrovni států jsou pevnější v kramflecích, je Trumpův smířlivý postoj k stranickému establishmentu dobrým předpokladem k prosazení jeho prorůstových politik.

Aby se stal rychlejší a inkluzivnější růst realitou, a tím legitimizoval nespoutané trhy, bude toho samozřejmě zapotřebí více – konkrétně pečlivé naplánování, široká politická podpora a vytrvalá implementace. Navíc je ještě potřeba vybrat tým, který bude na tento proces dohlížet; podobně jako jiní jmenovaní činitelé budou muset i členové tohoto týmu podstoupit dlouhý proces prověřování a v některých případech i nelehkou proceduru potvrzování v Senátu.

Po sestavení týmu budou muset jeho členové vymyslet, jak zajistit fungování Trumpových plánů v ekonomice, která se – nikoliv z vlastního rozhodnutí, ale z nutnosti – přehnaně spoléhá na nekonvenční měnovou politiku. Jejich plán musí brát na vědomí, že během tohoto vleklého období měnové expanze došlo k pokřivení finančních trhů i alokace zdrojů, což zhoršilo nerovnost bohatství.

Dobré je, že nastupující administrativa může čerpat z opatření formulovaných už během Obamova působení v prezidentské funkci – z opatření, jež si kvůli vysoce polarizované a nefunkční kongresové politice, která charakterizovala většinu z Obamových osmi let v úřadu, získala jen malou podporu. Tato opatření řeší palčivé problémy, jako jsou investice do infrastruktury, daňová reforma a tvorba pracovních míst.

USA však samozřejmě nežijí ve vakuu. Chce-li nově zvolený prezident naplnit očekávání trhů, pak bude muset překonat – nebo přinejmenším udržet v rozumných mezích – externí problémy. Obzvláště významný bude vývoj v Evropě, kterou v příštích několika měsících čeká řada potenciálně destabilizujících politických událostí.

V Itálii zanedlouho proběhne referendum o změnách ústavy, které může vyústit v pád vlády premiéra Mattea Renziho. Velká Británie musí formulovat plán, jenž ji důvěryhodně a spořádaně provede brexitem. Ve Francii se krajně pravicová Národní fronta Marine Le Penové pokusí proměnit blížící se prezidentské volby v další vzedmutí proti establishmentu. A německá kancléřka Angela Merkelová se příští rok na podzim pokusí udržet v úřadu i na další funkční období, přestože současné prostředí podráží tradičním politikům nohy.

Fake news or real views Learn More

Nehledě na riziko nestability v Evropě je dnes Trump v takovém postavení, že nemusí jen napomáhat ke zvýšení růstu v USA, ale může ho také učinit inkluzivnějším. Bude-li jeho administrativa s podporou Kongresu realizovat obrat ke komplexnějšímu postoji k hospodářské politice, mohla by podnítit také soukromý sektor, aby začal využívat své značné objemy hotovosti nikoliv ke krátkodobému finančnímu inženýrství, nýbrž k prorůstovým investicím do provozů, vybavení a lidí. Má-li se ekonomická frustrace, která dohnala tolik Američanů k hlasování pro Trumpa, během jeho prezidentského působení rozptýlit a mají-li se tržní zisky opodstatnit a rozhojnit, pak se tato vyhlídka musí stát realitou.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.