36

Konec Trumpových líbánek s trhy

NEW YORK – Když byl Donald Trump zvolen prezidentem Spojených států, akciové trhy se působivě vzchopily. Investoři byli zprvu v euforii z Trumpových slibů fiskální stimulace, deregulace energetiky, zdravotní péče a finančních služeb a hlubokých řezů do daní právnických a fyzických osob, z nemovitostí a kapitálových výnosů. Bude ale realita trumponomiky oporou vytrvalého vzestupu cen akcií?

Není divu, že korporace a investoři září štěstím. Tento tradiční republikánský příklon k ekonomice nabídky, která věří, že zisky ponechané na vrcholu distribuce příjmů stékají níž, zvýhodňuje převážně korporace a movité jednotlivce a nedělá téměř nic pro tvorbu pracovních míst či zvyšování příjmů dělnických pracujících. Podle nestranického Centra pro daňovou politiku by téměř polovina přínosů plynoucích z Trumpem navržených daňových škrtů mířila k 1 % osob s nejvyššími příjmy.

Životní elán podnikového sektoru by však brzy mohl vystřídat pudový strach: už teď vzestupu trhů dochází dech a Trumpovy líbánky s investory se možná blíží ke konci. Má to několik příčin.

Zaprvé, očekávání fiskální stimulace sice vyvolalo vzestup cen, ale přivodilo také vyšší dlouhodobé úrokové sazby, což poškozuje kapitálové výdaje a úrokově citlivé sektory jako realitní trh. Posilující dolar přitom zničí víc pracovních míst, obvykle zaplněných příslušníky Trumpova voličského jádra mezi dělníky. Prezident snad zastrašováním a přemlouváním výrobce klimatizací Carrier „zachránil“ tisíc pracovních míst v Indianě, ale zhodnocování amerického dolaru trvající od voleb by časem mohlo zničit téměř 400 000 míst ve výrobě.

Navíc Trumpův balíček fiskální stimulace by nakonec mohl být mnohem větší, než současné tržní ceny naznačují. Jak předvedli prezidenti Ronald Reagan a George W. Bush, republikáni dokážou zřídkakdy odolat pokušení snižovat daně z příjmu právnických i fyzických osob a další daně, třebaže nemají jak nahradit ztracené příjmy a netouží seškrtávat výdaje. Dojde-li k tomu za Trumpa znovu, fiskální deficit vyšroubuje úrokové sazby a dolar ještě výš a v dlouhodobém výhledu poškodí ekonomiku.

Druhým důvodem, který investory přiměje mírnit nadšení, je přízrak inflace. Jelikož hospodářství USA má už blízko k plné zaměstnanosti, Trumpova fiskální stimulace roztočí víc inflaci než růst. Inflace pak přiměje i holubičí Federální rezervní systém Janet Yellenové, aby zvýšil úrokové sazby dřív a rychleji, než by jinak učinil, což dále požene nahoru dlouhodobé úrokové sazby a hodnotu dolaru.

Zatřetí, tato nepříznivá směs politik sestávající z přehnaně uvolněné fiskální politiky a tvrdé měnové politiky zpřísní finanční podmínky, což poškodí příjmy dělníků a jejich vyhlídky na zaměstnání. Už beztak protekcionistická Trumpova administrativa pak bude muset provádět další ochranářská opatření, aby udržela podporu těchto dělníků, čímž dále ztlumí hospodářský růst a sníží firemní zisky.

Pokud Trump zajde s protekcionizmem příliš daleko, nepochybně rozpoutá obchodní války. Obchodní partneři Ameriky nebudou mít na vybranou a na americká dovozní omezení budou muset reagovat zavedením vlastních cel na export z USA. Navazující odvetné rozmíšky budou brzdit hospodářský růst a poškodí ekonomiky a trhy po celém světě. Stojí za to si připomenout, jak americký celní zákon kongresmanů Smoota a Hawleyho z roku 1930 vyvolal celosvětové obchodní války, které ještě zhoršily Velkou hospodářskou krizi.

Začtvrté, Trumpovy činy naznačují, že ekonomický intervencionalizmus jeho administrativy půjde za hranice tradičního protekcionizmu. Trump už projevil ochotu vzít si na mušku zahraniční provozy firem skrze pohrůžky dovozními daněmi, veřejná obvinění z cenových podvodů a opatření k omezení imigrace (komplikující snahy přilákat talentované lidi).

Laureát Nobelovy ceny za ekonomii Edmund S. Phelps označil Trumpovo přímé vměšování do podnikového sektoru za připomínku korporativistického nacistického Německa a fašistické Itálie. Ostatně kdyby se bývalý prezident Barack Obama choval k podnikovému sektoru jako Trump, byl by osočen, že je komunista; když se tak ale chová Trump, firemní Amerika z nějakého důvodu stáhne ocas mezi nohy.

Zapáté, Trump zpochybňuje spojenectví USA, podlézá americkým rivalům, třeba Rusku, a dělá si nepřátele mezi významnými globálními mocnosti, jako je Čína. Jeho nevyzpytatelné zahraniční politiky děsí světové lídry, nadnárodní korporace a obecně globální trhy.

Konečně Trump by mohl přistoupit k metodám k potlačení škod, které by situaci jedině zhoršily. On sám i jeho poradci už například učinili ústní prohlášení usilující o oslabení dolaru. Slova jsou ale laciná a verbální operace mají na měnu jen přechodný účinek.

To znamená, že by Trump mohl zvolit radikálnější a nekonvenčnější přístup. Během kampaně napadl Fed za to, že je příliš holubičí a vytváří „falešnou ekonomiku“. Přesto teď bude možná v pokušení jmenovat do rady Fedu nové členy, kteří jsou ještě víc holubičí a méně nezávislí než Yellenová, aby posílili úvěry pro soukromý sektor.

Pokud to selže, Trump by mohl jednostranně intervenovat s cílem oslabit dolar nebo zavést regulaci kapitálu, aby omezil kapitálové přílivy posilující dolar. Trhy už začínají být ostražité; pokud protekcionizmus a lehkomyslná, zpolitizovaná měnová politika přivodí války v oblasti obchodu, měn a regulace kapitálu, pravděpodobně propukne naprostá panika.

Jistěže, očekávání stimulace, nižších daní a deregulace by v krátkodobém výhledu stále ještě mohla ekonomiku a výkon trhů posilovat. Jak ale naznačuje váhavost na finančních trzích od Trumpovy inaugurace, prezidentovy nesoudržné, nevyzpytatelné a ničivé politiky si v dlouhodobém výhledu vyžádají svou daň v podobě oslabení domácího i globálního hospodářského růstu.

Z angličtiny přeložil David Daduč