19

Jak ve věku Trumpa ochránit Evropu

BRUSEL – Před prezidentskými volbami ve Spojených státech se průzkumy mýlily stejně jako ve Spojeném království před referendem o brexitu. A tak jako v případě brexitu se stalo nemyslitelné: čerstvě zvoleným prezidentem USA je Donald Trump, což ukazuje, že nad internacionalismem zvítězily úzce národní ohledy. V souboji mezi otevřenými a uzavřenými společnostmi zřetelně vyhrávají ty druhé a liberální demokracie se rychle stávají odbojovým hnutím.

S Trumpem v Bílém domě budou USA posedlé samy sebou. Už teď lze s jistotou říct, že Transatlantické obchodní a investiční partnerství mezi USA a Evropskou unií je ztracený případ. Trump v úřadu prezidenta však Evropu negativně postihne nejen tímto způsobem. Ve hře je teď samotná územní celistvost EU.

Trump už dal nadmíru jasně najevo, že evropská bezpečnost mezi jeho zahraničněpolitické priority nepatří. Neuznává strategickou nezbytnost NATO a zájem o transatlantické vztahy prokázal jen tehdy, když dělal narážky na neuhrazené účty. Trumpovo působení v úřadu prezidenta vyvolá obrovský geopolitický posun: poprvé od roku 1941 se Evropa nemůže spolehnout na obranný deštník USA; Evropa osaměla.

Doposud si Evropa nesmírně ráda zjednodušovala život. Transatlantické vztahy se posledních sto let držely zvrácené, nevyřčené dynamiky, při níž čím aktivnější byly USA, tím víc Evropa dřímala. Když Američané zasahovali v zahraničí, třeba v Iráku, Evropa reagovala teatrálními přednáškami o „imperiálním přetížení“. Když ovšem Američané nezasáhli nebo zasáhli pozdě či neúčinně, jako v Sýrii a Libyi, Evropané se domáhali silnějšího amerického vůdcovství.