30

Deficit Trumpovy emoční inteligence

CAMBRIDGE – Padesát bývalých činitelů národní bezpečnosti, kteří působili na vysokých postech v republikánských vládách od Richarda Nixona po George W. Bushe, minulý měsíc zveřejnilo dopis, v němž prohlašují, že nebudou volit Donalda Trumpa, prezidentského kandidáta své strany. Jejich slovy „prezident musí být ukázněný, kontrolovat emoce a jednat až po úvaze a s pečlivým rozmyslem“. Jednoduše řečeno, „Trump nemá povahu pro výkon funkce prezidenta“.

V pojmosloví moderní teorie vedení trpí Trump nedostatkem emoční inteligence – sebeovládání, disciplíny a schopnosti empatie, která lídrům umožňuje přenášet své osobní vášně a přitahovat ostatní. V protikladu k názoru, že city narušují uvažování, emoční inteligence – sestávající ze dvou hlavních složek, sebeovládání a přístupu k druhým – naznačuje, že schopnost porozumět emocím a usměrňovat je může celkové uvažování zefektivnit.

Tato koncepce je moderní, ale myšlenka sama nová není. Praktici jsou si jejího významu pro vedení vědomi už dávno. Ve 30. letech minulého století byl bývalý soudce Nejvyššího soudu Oliver Wendell Holmes, starý, nevrlý veterán americké občanské války, přiveden na schůzku s Franklinem D. Rooseveltem, rovněž absolventem Harvardu, který však nebyl zářným studentem. Když byl později dotázán na dojem z nového prezidenta, Holmes proslule prohodil: „Druhořadý intelekt, prvořadý temperament.“ Většina historiků by se shodla, že Rooseveltův úspěch v úloze lídra se neopíral o jeho analytické, nýbrž emoční IQ.

Psychologové se snaží inteligenci měřit už víc než sto let. Všeobecné testy IQ měří takové aspekty inteligence, jako je jazykové porozumění a percepční uvažování, ale hodnocení IQ predikuje jen asi 10-20 % variant úspěchů v životě. Zbývajících nevysvětlených 80 % je plodem stovek faktorů, které se v průběhu času projeví. Jedním z nich je právě emoční inteligence.