WASHINGTON, DC – Plánování. Je klíčem k úspěšné vojenské akci – a v mnoha ohledech i k celkovému úspěchu – a příslušníci Námořní pěchoty Spojených států, jako jsem já, se jím rádi pyšní. Pokud jste však stejně jako já strávili 30 let v armádě, pak víte, že účinný plán nemůže být statický; operační prostředí se mění, často i překvapivými či nečekanými způsoby. Vítězství Donalda Trumpa v listopadových prezidentských volbách v USA představuje právě takovou změnu.
Možná potrvá ještě dlouho, než toto nové operační prostředí plně pochopíme. Musíme se však začít přizpůsobovat – a pokračovat v tom podle toho, jak budou vycházet na světlo nová fakta. Jinak nám hrozí riziko, že se staneme zranitelnými vůči vážným strategickým hrozbám – z nichž nejtěžší jsou pravděpodobně změny klimatu.
Vzestup teplot na povrchu zeměkoule představuje zásadní změnu globálního operačního prostředí, a to z ekonomického i vojenského hlediska. Není to prostě tak, že si jen některé takzvané „elity“ myslí, že počasí teď bude trochu teplejší. Klimatické změny nejsou triviální záležitost a jejich bezpečnostní dopady také ne.
Změny klimatu představují to, čemu v armádě říkáme „multiplikátor hrozby“. Jejich souvislost s konfliktem není lineární. Spíše zintenzivňují a komplikují stávající bezpečnostní rizika a zvyšují četnost, rozsah a složitost budoucích misí.
Naléhavost klimatických změn rychle roste. Už dnes rozšiřují záběr vojenských operací, kdy americké námořnictvo a pobřežní stráž vyhodnocují nové mise do Arktidy. Intenzivnější hurikány, tajfuny a sucha zase zvyšují poptávku po humanitárních reakcích s vojenskou asistencí, a to zejména v Pacifiku.
Stále extrémnější počasí mění migrační schémata, takže počet přesídlených osob (který je již dnes na celém světě rekordně vysoký) dále poroste a zvýší se také soupeření o základní zdroje (jako jsou voda, potraviny a energie). Tyto efekty budou obzvláště destabilizující v situacích, které jsou už dnes volatilní, zvýrazní problémy spojené se slabým vládnutím, ekonomickou nerovností i sociálním napětím a vytvoří vskutku toxické konflikty. Proto označujeme klimatické změny za „katalyzátor nestability“.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
A neříkám to jen já. Celý národně-bezpečnostní aparát Spojených států hovoří jasnou řečí. Americká armáda považuje klimatické změny za významné bezpečnostní riziko už více než deset let a je v této oblasti světovým lídrem. Loňská Strategie národní bezpečnosti tento názor jen zopakovala, když označila klimatické změny za vrcholné strategické riziko pro americké zájmy – vedle faktorů, jako jsou terorismus, hospodářská krize nebo šíření zbraní hromadného ničení.
Nejsou to jen prázdná slova. Americká armáda už dlouho začleňuje klimatické změny do svého plánování. Nejhorší bezpečnostní selhání – například japonský útok na Pearl Harbor, který zavlekl USA do druhé světové války, nebo teroristické útoky z 11. září – jsou koneckonců důsledkem nedostatečné přípravy.
Vzhledem k tomuto ponaučení byl během administrativy prezidenta George W. Bushe schválen zákon, který vyžaduje, aby všechny americké obranné agentury zohledňovaly při vývoji budoucích strategií účinky klimatických změn. Ministerstvo obrany vydalo v posledních čtyřech letech řadu směrnic, jež stavějí připravenost na klimatické změny do těžiště činnosti.
Je ještě příliš brzy říkat, co v oblasti klimatických změn učiní Trumpova administrativa. Během kampaně Trump sliboval, že zruší některé klíčové klimatické politiky, a dokonce pohrozil vycouváním z pařížské klimatické dohody. Je životně důležité, aby si on i jeho kabinet uvědomili, že naplnění tohoto slibu by bylo mimořádně krátkozraké.
Pravda je taková, že setrvat na cestě k čistší budoucnosti je v nejlepším zájmu Ameriky, a to z bezpečnostního i ekonomického hlediska. Revoluce v oblasti čisté energie už dnes přinesla do venkovské Ameriky pracovní místa, peníze a průmysl. Je to zdroj nevídaných příležitostí. A není nacházení příležitostí jednou z nejsilnějších stránek Ameriky?
Měnící se ekonomické operační prostředí tyto příležitosti podporuje. Čína, Indie i další rozvíjející se ekonomiky se předhánějí ve snaze stát se globální supervelmocí čisté energie; zůstat pozadu by nebylo v americkém zájmu. Má-li být Amerika velká, jak slíbil Trump, potřebuje budovat průmyslové sektory orientované do budoucna, které dokážou obstát v globální konkurenci – a poskytovat pracovní místa americkým zaměstnancům.
Kromě toho bude Trumpova administrativa muset pokračovat v práci americké armády a vytvořit pružnější strategii národní bezpečnosti. Organizace American Security Project, jejímž jsem generálním ředitelem, se těší na to, až bude moci Trumpově administrativě poskytnout příslušné rady a řešení. A pokud naopak administrativa dostatečně neochrání americké zájmy, budeme ji volat k zodpovědnosti.
Ignorování hrozeb možná funguje v politice, ale v bezpečnostní oblasti nikoliv. Popíráním reality klimatických změn tyto změny neodvrátíme; místo toho rozleptají ekonomiku a vystaví USA vážným rizikům. To by znamenalo Trumpovo selhání v jedné z jeho nejvýznamnějších prezidentských zodpovědností: zajistit bezpečnost amerického lidu.
Závažná strategická rizika nemohou být politickou hračkou. Hrozba klimatických změn dopadá na obě strany klasického pravolevého spektra; představuje součást amerického strategického plánování – a musí jí zůstat. A každý, kdo se takového plánování účastní, ví, že se nemůžeme připravovat jen na války, které sami chceme vést; musíme se připravovat i na války, jež přijdou bez ohledu na to, zda se nám to líbí, nebo ne.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The European Union’s cumbersome and narrowly defined regulations for public procurement and spending are not simply inadequate; they are dangerous. They weaken the bloc’s ability to protect itself from a broad range of Russian hybrid attacks while prolonging Russia’s aggression in Ukraine.
propose a European Defense Production Act to help fast-track processes for public procurement and spending.
The intricate legal issues and colorful characters in Donald Trump's criminal trials will undoubtedly keep the media and the viewing public enraptured for months to come. But when it comes to the 2024 election, all that really matters is how the defendant appears to a narrow sliver of undecided voters.
points out that optics, more than the law or the facts, will be what matters most for the election.
WASHINGTON, DC – Plánování. Je klíčem k úspěšné vojenské akci – a v mnoha ohledech i k celkovému úspěchu – a příslušníci Námořní pěchoty Spojených států, jako jsem já, se jím rádi pyšní. Pokud jste však stejně jako já strávili 30 let v armádě, pak víte, že účinný plán nemůže být statický; operační prostředí se mění, často i překvapivými či nečekanými způsoby. Vítězství Donalda Trumpa v listopadových prezidentských volbách v USA představuje právě takovou změnu.
Možná potrvá ještě dlouho, než toto nové operační prostředí plně pochopíme. Musíme se však začít přizpůsobovat – a pokračovat v tom podle toho, jak budou vycházet na světlo nová fakta. Jinak nám hrozí riziko, že se staneme zranitelnými vůči vážným strategickým hrozbám – z nichž nejtěžší jsou pravděpodobně změny klimatu.
Vzestup teplot na povrchu zeměkoule představuje zásadní změnu globálního operačního prostředí, a to z ekonomického i vojenského hlediska. Není to prostě tak, že si jen některé takzvané „elity“ myslí, že počasí teď bude trochu teplejší. Klimatické změny nejsou triviální záležitost a jejich bezpečnostní dopady také ne.
Změny klimatu představují to, čemu v armádě říkáme „multiplikátor hrozby“. Jejich souvislost s konfliktem není lineární. Spíše zintenzivňují a komplikují stávající bezpečnostní rizika a zvyšují četnost, rozsah a složitost budoucích misí.
Naléhavost klimatických změn rychle roste. Už dnes rozšiřují záběr vojenských operací, kdy americké námořnictvo a pobřežní stráž vyhodnocují nové mise do Arktidy. Intenzivnější hurikány, tajfuny a sucha zase zvyšují poptávku po humanitárních reakcích s vojenskou asistencí, a to zejména v Pacifiku.
Stále extrémnější počasí mění migrační schémata, takže počet přesídlených osob (který je již dnes na celém světě rekordně vysoký) dále poroste a zvýší se také soupeření o základní zdroje (jako jsou voda, potraviny a energie). Tyto efekty budou obzvláště destabilizující v situacích, které jsou už dnes volatilní, zvýrazní problémy spojené se slabým vládnutím, ekonomickou nerovností i sociálním napětím a vytvoří vskutku toxické konflikty. Proto označujeme klimatické změny za „katalyzátor nestability“.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
A neříkám to jen já. Celý národně-bezpečnostní aparát Spojených států hovoří jasnou řečí. Americká armáda považuje klimatické změny za významné bezpečnostní riziko už více než deset let a je v této oblasti světovým lídrem. Loňská Strategie národní bezpečnosti tento názor jen zopakovala, když označila klimatické změny za vrcholné strategické riziko pro americké zájmy – vedle faktorů, jako jsou terorismus, hospodářská krize nebo šíření zbraní hromadného ničení.
Nejsou to jen prázdná slova. Americká armáda už dlouho začleňuje klimatické změny do svého plánování. Nejhorší bezpečnostní selhání – například japonský útok na Pearl Harbor, který zavlekl USA do druhé světové války, nebo teroristické útoky z 11. září – jsou koneckonců důsledkem nedostatečné přípravy.
Vzhledem k tomuto ponaučení byl během administrativy prezidenta George W. Bushe schválen zákon, který vyžaduje, aby všechny americké obranné agentury zohledňovaly při vývoji budoucích strategií účinky klimatických změn. Ministerstvo obrany vydalo v posledních čtyřech letech řadu směrnic, jež stavějí připravenost na klimatické změny do těžiště činnosti.
Je ještě příliš brzy říkat, co v oblasti klimatických změn učiní Trumpova administrativa. Během kampaně Trump sliboval, že zruší některé klíčové klimatické politiky, a dokonce pohrozil vycouváním z pařížské klimatické dohody. Je životně důležité, aby si on i jeho kabinet uvědomili, že naplnění tohoto slibu by bylo mimořádně krátkozraké.
Pravda je taková, že setrvat na cestě k čistší budoucnosti je v nejlepším zájmu Ameriky, a to z bezpečnostního i ekonomického hlediska. Revoluce v oblasti čisté energie už dnes přinesla do venkovské Ameriky pracovní místa, peníze a průmysl. Je to zdroj nevídaných příležitostí. A není nacházení příležitostí jednou z nejsilnějších stránek Ameriky?
Měnící se ekonomické operační prostředí tyto příležitosti podporuje. Čína, Indie i další rozvíjející se ekonomiky se předhánějí ve snaze stát se globální supervelmocí čisté energie; zůstat pozadu by nebylo v americkém zájmu. Má-li být Amerika velká, jak slíbil Trump, potřebuje budovat průmyslové sektory orientované do budoucna, které dokážou obstát v globální konkurenci – a poskytovat pracovní místa americkým zaměstnancům.
Kromě toho bude Trumpova administrativa muset pokračovat v práci americké armády a vytvořit pružnější strategii národní bezpečnosti. Organizace American Security Project, jejímž jsem generálním ředitelem, se těší na to, až bude moci Trumpově administrativě poskytnout příslušné rady a řešení. A pokud naopak administrativa dostatečně neochrání americké zájmy, budeme ji volat k zodpovědnosti.
Ignorování hrozeb možná funguje v politice, ale v bezpečnostní oblasti nikoliv. Popíráním reality klimatických změn tyto změny neodvrátíme; místo toho rozleptají ekonomiku a vystaví USA vážným rizikům. To by znamenalo Trumpovo selhání v jedné z jeho nejvýznamnějších prezidentských zodpovědností: zajistit bezpečnost amerického lidu.
Závažná strategická rizika nemohou být politickou hračkou. Hrozba klimatických změn dopadá na obě strany klasického pravolevého spektra; představuje součást amerického strategického plánování – a musí jí zůstat. A každý, kdo se takového plánování účastní, ví, že se nemůžeme připravovat jen na války, které sami chceme vést; musíme se připravovat i na války, jež přijdou bez ohledu na to, zda se nám to líbí, nebo ne.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.