38

Trump, drak a Mínótauros

ATÉNY – Jestli Donald Trump něčemu rozumí, je to hodnota bankrotu a finanční recyklace. Ví všechno o úspěchu skrze strategické úpadky, následované masivními odpisy dluhů a přetvářením pasiv v aktiva. Uvědomuje si ale hluboký rozdíl mezi dluhem developera a velké ekonomiky? A chápe, že soudkem prachu v základech globální ekonomiky je soukromý dluh Číny? Na tom, zda to chápe, závisí mnohé.

Trump byl zvolen na vlně nespokojenosti s tím, jak establishment kolosálně chyboval v přístupu ke konjunktuře před rokem 2008 i k recesi po roce 2008. Do Bílého domu jej vynesl slib domácí stimulace a ochranářských obchodních politik s cílem dostat zpět pracovní místa v průmyslové výrobě. Zda jej dokáže splnit, závisí na tom, jestli chápe, jakou roli Amerika hrávala ve „starých dobrých časech,“ jakou roli může hrát dnes a především jaký je význam Číny.

Před rokem 1971 byla hegemonie USA podmíněna přebytkem jejich obchodní bilance vůči zbytku kapitalistického světa, který USA pomáhaly stabilizovat recyklací jeho části v Evropě a Japonsku. To bylo základem ekonomické stability a všude strmě klesající nerovnosti. Jak ale Amerika sklouzávala do schodkového postavení, nemohl už takový globální systém fungovat a vývoj přešel do období, které jsem označil za fázi globálního Mínótaura.

Podle antického mýtu krétský král Mínós vděčil za svou hegemonii Mínótaurovi, tragické nestvůře vězněné pod Mínóovým palácem. Mínótaurova spalující osamělost byla srovnatelná jedině se strachem, který široko daleko vzbuzoval, neboť jeho nenasytný apetit dokázalo uspokojit – a tím zajistit Mínóovu vládu – jedině lidské maso. Z dalekých Atén proto na Krétu pravidelně vyplouvala loď s mládeží, aby tam nestvůře dovezla svůj lidský tribut. Tento hrůzný rituál měl zásadní význam pro zachování Pax cretana a královy hegemonie.