32

Trump, drak a Mínótauros

ATÉNY – Jestli Donald Trump něčemu rozumí, je to hodnota bankrotu a finanční recyklace. Ví všechno o úspěchu skrze strategické úpadky, následované masivními odpisy dluhů a přetvářením pasiv v aktiva. Uvědomuje si ale hluboký rozdíl mezi dluhem developera a velké ekonomiky? A chápe, že soudkem prachu v základech globální ekonomiky je soukromý dluh Číny? Na tom, zda to chápe, závisí mnohé.

Trump byl zvolen na vlně nespokojenosti s tím, jak establishment kolosálně chyboval v přístupu ke konjunktuře před rokem 2008 i k recesi po roce 2008. Do Bílého domu jej vynesl slib domácí stimulace a ochranářských obchodních politik s cílem dostat zpět pracovní místa v průmyslové výrobě. Zda jej dokáže splnit, závisí na tom, jestli chápe, jakou roli Amerika hrávala ve „starých dobrých časech,“ jakou roli může hrát dnes a především jaký je význam Číny.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Před rokem 1971 byla hegemonie USA podmíněna přebytkem jejich obchodní bilance vůči zbytku kapitalistického světa, který USA pomáhaly stabilizovat recyklací jeho části v Evropě a Japonsku. To bylo základem ekonomické stability a všude strmě klesající nerovnosti. Jak ale Amerika sklouzávala do schodkového postavení, nemohl už takový globální systém fungovat a vývoj přešel do období, které jsem označil za fázi globálního Mínótaura.

Podle antického mýtu krétský král Mínós vděčil za svou hegemonii Mínótaurovi, tragické nestvůře vězněné pod Mínóovým palácem. Mínótaurova spalující osamělost byla srovnatelná jedině se strachem, který široko daleko vzbuzoval, neboť jeho nenasytný apetit dokázalo uspokojit – a tím zajistit Mínóovu vládu – jedině lidské maso. Z dalekých Atén proto na Krétu pravidelně vyplouvala loď s mládeží, aby tam nestvůře dovezla svůj lidský tribut. Tento hrůzný rituál měl zásadní význam pro zachování Pax cretana a královy hegemonie.

Po roce 1971 americká hegemonie rostla analogicky. Mínótaurem nebylo nic jiného než obchodní deficit USA, který polykal čím dál větší objemy čistých světových vývozů. Bobtnající americký deficit financovaly miliardy dolarů každodenních přílivů na Wall Street od zahraničních (a často amerických) vlastníků vzdálených továren – jistá forma moderního tributu globálnímu Mínótaurovi.

Jak se schodek zvětšoval, rostla i jeho chuť na evropský a asijský kapitál. Skutečně globální byl Mínótauros svou funkcí: pomáhal recyklovat finanční kapitál (zisky, úspory a přebytečné peníze). Držel blyštivé německé továrny v obrátkách. Spolykal vše, co se vyrobilo v Japonsku a později v Číně. Zároveň však Wall Street k těmto kapitálovým přílivům vynalezla turbodmychadlo exotických finančních instrumentů. Stavidla financializace s třesknutím povolila a svět zaplavil dluh.

Na podzim roku 2008 se Mínótauros smrtelně zranil, když narazil do zdi soukromého dluhu, která byla vedlejším produktem jeho nenasytnosti. Přestože Fed a ministerstvo financí vytáhly americké trhy zpět nad hladinu (na úkor Američanů opomíjených od 70. let), všechno je jinak: vytratila se schopnost Wall Street nadále „uzavírat“ koloběh globální recyklace. Americký bankovní sektor už nedokázal využívat dvojí americký obchodní a rozpočtový deficit k financování dostatečné domácí poptávky, aby zachoval čistý export zbytku světa. Od té doby se světová ekonomika nedokázala vrátit do rovnováhy.

Za pomoc s odvrácením nové Velké hospodářské krize po Mínótaurově smrtelném úrazu musí být Amerika vděčná nejen Fedu a státní pokladně. USA spasil také drak: čínská vláda roztočila domácí investice na bezprecedentní úrovně, aby zaplnila prostor vyprázdněný smrštěním výdajů v USA a Evropě. Čína mnoho let umožňovala, aby v tamních oficiálních i stínových bankách bujela tvorba úvěrů, dokonce jim umožňovala těžit ze štědrosti uvolněné monetární politiky Fedu tím, že si braly půjčky denominované v dolarech. Řečeno v kostce, když už Mínótauros nemohl, pomoci s návratem Západu do rovnováhy přišel drak.

Čínští lídři věděli, co dělají. Vytvářeli bublinu neudržitelných investic, aby dali Evropě a Americe šanci se vzchopit. Ani jedné se to bohužel nepodařilo: Americe kvůli patu mezi prezidentem Barackem Obamou a republikány ovládaným Kongresem a Evropě z příčin, které je až příliš bolestné vypovědět. Konečně když došlo k dokonalé souhře negativních jevů roku 2015, kdy rostly úrokové sazby USA a současně klesaly komoditní ceny, Čína musela tvorbu úvěrů znovu rozproudit.

Dnes se čínský úvěrový boom opírá o téměř stejně špatné zajištění jako ten, na nějž v roce 2007 spoléhaly Bear Stearns, Lehman Brothers a ostatní. Navíc jelikož je čínská žen-min-pi hrubě nadhodnocená, korporace si půjčují dolary, aby předčasně splatily své dřívější dluhy denominované v dolaru, takže tlačí dolů směnný kurz.

Trumpův plán pomoci těm, kdo jsou od 70. let opomíjeni, v rozsahu, v jakém je rozeznatelný, se podle všeho opírá o dvě osy: domácí stimulaci a uzavírání bilaterálních smluv pod hrozbou cel a kvót. Bude-li ovšem jednat nevybíravě s Čínou, přinutí Číňany revalvovat žen-min-pi a přikročí k výhrůžkám cly a podobně, mohl by snadno propíchnout bublinu čínského soukromého dluhu – a spustit příval ošklivých důsledků, které by převážily nad jakoukoli domácí stimulací, kterou zavede.

V takovém případě se Trumpovy infrastrukturní výdaje promění v posílení blahobytu korporací a přinesou zanedbatelný multiplikační efekt. To by následně připravilo půdu pro budoucí fiskální přísnost, až zesílí panika nad dalším zvyšováním amerických úrokových sazeb a výbuchy ve federálním rozpočtu vženou do tísně stávající nepokryté závazky vlády (například sociální zabezpečení).

Fake news or real views Learn More

Má-li mít Trumpova střednědobá ekonomická strategie nějakou naději na úspěch, musí pochopit, že restrukturalizaci nepotřebuje americký veřejný dluh, nýbrž čínský soukromý dluh. Jinak by výnosy z amerických pokladničních poukázek mohly astronomicky vyletět a vážně oslabit udržitelnost amerického dluhu.

Dále si Trump musí uvědomit, že nemůže vrátit Americe velikost tím, že napodobí finančně nezajištěnou stimulaci Ronalda Reagana. Tenhle trik se osvědčil, když byl Mínótauros uvázaný a krmený; za situace, kdy drakovi došel oheň, fungovat nebude. Pokud Trump skutečně chce vrátit ekonomice USA rovnováhu, aby růst prospíval přehlíženým lidem, jimž tolik nasliboval, bude namísto toho muset napodobit Franklina D. Roosevelta a uskutečnit keynesiánskou restrukturalizaci brettonwoodského systému.