Banknotes of US Dollar and RMB Zhang Peng/LightRocket via Getty Images

Jak se vyhnout americko-čínské obchodní válce

NEW YORK – Oznámení Trumpovy administrativy, že Spojené státy uvalí na Čínu sankce za krádeže duševního vlastnictví, představuje zatím poslední výstřel v prohlubujícím se obchodním sporu mezi oběma zeměmi. Navazuje na Trumpův slib z 8. března, že se zasadí o vyšší cla na čínskou ocel a hliník – kterýžto krok by podle některých prognóz mohl mít strašlivé důsledky pro globální obchod.

Exclusive insights. Every week. For less than $1.

Learn More

Ačkoliv však tyto postihy vyvolávají zděšené titulky – a znepokojují investory –, návrh daňového zákona schválený nedávno americkým Kongresem vyhrotí obchodní napětí mezi USA a Čínou ještě výrazněji. Nebudou-li plně doceněny důsledky takového kroku, pak by se bilaterální vztahy mohly ještě mnohem více zhoršit.

Nová daňová legislativa prohloubí americký schodek o 1-2 biliony dolarů během příštích deseti let, přičemž tento výpadek národních úspor nebude vykompenzován zvýšením úspor ani snížením investic v soukromém sektoru.

Klíčové je, co to znamená pro obchod, zejména pro obchod mezi USA a Čínou. Jelikož deficit amerického běžného účtu je součtem investic sníženým o úspory soukromého sektoru a vlády, pravděpodobně dojde k jeho růstu – i v tomto případě o plné 2 biliony dolarů během příštích deseti let. V souladu s tím se prohloubí americký obchodní schodek a roční bilaterální schodek s Čínou by mohl vzrůst o 50-100 miliard dolarů.

Jakmile k tomu dojde, američtí politici to budou muset na někoho svést a pravděpodobným obětním beránkem se stane Čína. V takovém případě se z nové americké daňové legislativy – kterou Trump oslavuje jako vítězství amerického lidu – vyklube ještě intenzivnější obchodní napětí. A přestože spojitost mezi daňovým zákonem a prohloubením obchodního deficitu USA není dobře pochopena, její důsledky budou citelné ještě řadu příštích let.

Trumpovo volání po silnější ochraně práv duševního vlastnictví v Číně je jistě oprávněné vzhledem k mnoha případům porušení patentů a obchodní značky. V několika sektorech, mimo jiné i v energetice a telekomunikacích, podmiňuje Čína přístup zahraničních firem na své trhy tím, že se tyto firmy podělí o patentované technologie s čínskými partnery. Čínští představitelé by se však dali přesvědčit, aby ochranu duševního vlastnictví posílili, například prostřednictvím bilaterálních jednání či sporu u Světové obchodní organizace.

Jedním z důvodů k optimismu je měnící se situace v oblasti inovací. Zjednodušeně řečeno by z přísnějšího režimu práv duševního vlastnictví měly prospěch i čínské firmy. V minulosti to bylo tak, že zahraniční firmy poskytovaly inovace a čínské společnosti napodobovaly zahraniční design. Ochrana duševního vlastnictví tak probíhala převážně jedním směrem; těžily z ní pouze zahraniční firmy.

Dnes už to neplatí. Také řada čínských firem inovuje a získala patenty nejen v Číně, ale i v USA. Čínské společnosti jako Tencent, DJI nebo Huawei jsou stejně inovativní jako kterákoliv americká korporace a ředitelé čínských firem naléhají na silnější domácí ochranu duševního vlastnictví. V situaci, kdy slábne potřeba nutit nadnárodní firmy k převodům technologií na domácí podniky a kdy by z ochrany duševního vlastnictví měly prospěch i čínské firmy, mohou USA a Čína snáze nalézt společnou řeč.

Tím není řečeno, že by jednání byla jednoduchá. Číňané například vnímají svou politiku v oblasti technologií jako nutnou reakci na rostoucí cenu domácí práce a jako pojistku proti americkým restrikcím na vývoz špičkových technologií do Číny. Vzhledem ke stoupající mzdové úrovni je dnes cena práce v Číně vyšší než v Indii, Bangladéši a Vietnamu. V důsledku toho se stal nezbytností posun k technicky náročnější produkci. A nemohou-li čínské firmy nakupovat technologicky špičkové výrobky z USA, mají o to větší motivaci vyvíjet vlastní.

Druhým problémem v případných jednáních je ochabující podpora ze strany korporátní Ameriky. V minulosti představovaly firmy jako Boeing, Caterpillar, General Electric nebo Cisco hlas umírněnosti; ve velkém čínském trhu a levné práci spatřovaly výhody pro sebe. Podnikatelský terén se však dramaticky změnil a dnes tytéž firmy pravděpodobně vnímají čínské podniky jako konkurenty – a to nejen v Číně, ale na celém světě.

Nebudou-li se tyto síly náležitě usměrňovat, rozpoutají neblahou spirálu. Čím více restrikcí uvalí USA na vývoz technologií do Číny, tím více bude Čína podporovat domácí technologie. A platí to i obráceně: čím více budou čínské firmy inovovat, tím méně budou americké firmy ochotné pomáhat svým protějškům se vstupem na americký trh.

Nějaká forma velké dohody o právech duševního vlastnictví je přesto možná, podaří-li se nalézt cestu z labyrintu obchodních vztahů. Posílení práv duševního vlastnictví v Číně není hrou s nulovým součtem; z lepší ochrany mohou mít prospěch obě země.

Nejzapeklitějším kouskem hlavolamu je však ten, o kterém málokdo mluví. Nedokážou-li USA a Čína najít společnou řeč v otázce, jak řešit nafukující se obchodní deficit USA, pak se pokrok ve velkých otázkách dneška může zítra stát nepodstatným.

Obchodní přebytek Číny a obchodní schodek USA v konečném důsledku odrážejí nerovnováhy mezi úsporami a investicemi. Netržní „léčba obchodem“, o které USA a Čína uvažují, by možná vytvořila nižší obchodní nerovnováhu mezi oběma zeměmi, avšak za cenu vyšší nerovnováhy se zbytkem světa. Spotřebitelé i firmy v obou zemích a po celém světě by tak na tom nakonec mohli být ještě hůř.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

http://prosyn.org/X1e3eAD/cs;

Handpicked to read next