CAMBRIDGE – Spojené státy nikdy neměly prezidenta jako Donald Trump. Tento muž s narcistickou osobností a neschopností udržet pozornost postrádá zkušenosti ve světových otázkách, a v zahraniční politice tak přichází spíše se slogany než se strategií. I jiní prezidenti, například Richard Nixon, měli podobné osobnostní slabiny a společenské předsudky, avšak Nixon dokázal strategicky uvažovat o zahraniční politice. Jiní prezidenti, například Lyndon Johnson, zase byli nesmírně sobečtí, ale zároveň prokazovali skvělé politické schopnosti při spolupráci s Kongresem a jinými nejvyššími představiteli.
Až se budoucí historici ohlédnou za Trumpovým prezidentstvím, budou ho vnímat jako dočasné vybočení z normy, nebo jako významný přelomový bod v oblasti americké role ve světě? Novináři mají sklon zaměřovat se příliš silně na osobnostní stránky lídrů, protože jsou z toho poutavé titulky. Sociální vědci naproti tomu tíhnou k obecnějším strukturálním teoriím o hospodářském růstu a zeměpisné poloze, v jejichž rámci se dějiny jeví jako nevyhnutelné.
Kdysi jsem napsal knihu, která se pokoušela zhodnotit důležitost nejvyšších představitelů tím, že zkoumala významné zlomové body v procesu vytváření „americké éry“ před sto lety a spekulovala o tom, co se mohlo stát, kdyby byl na prezidentově místě seděl jeho tehdejší největší konkurent. Zajistily by strukturální síly stejnou éru globální vedoucí role USA i za jiných prezidentů?
CAMBRIDGE – Spojené státy nikdy neměly prezidenta jako Donald Trump. Tento muž s narcistickou osobností a neschopností udržet pozornost postrádá zkušenosti ve světových otázkách, a v zahraniční politice tak přichází spíše se slogany než se strategií. I jiní prezidenti, například Richard Nixon, měli podobné osobnostní slabiny a společenské předsudky, avšak Nixon dokázal strategicky uvažovat o zahraniční politice. Jiní prezidenti, například Lyndon Johnson, zase byli nesmírně sobečtí, ale zároveň prokazovali skvělé politické schopnosti při spolupráci s Kongresem a jinými nejvyššími představiteli.
Až se budoucí historici ohlédnou za Trumpovým prezidentstvím, budou ho vnímat jako dočasné vybočení z normy, nebo jako významný přelomový bod v oblasti americké role ve světě? Novináři mají sklon zaměřovat se příliš silně na osobnostní stránky lídrů, protože jsou z toho poutavé titulky. Sociální vědci naproti tomu tíhnou k obecnějším strukturálním teoriím o hospodářském růstu a zeměpisné poloze, v jejichž rámci se dějiny jeví jako nevyhnutelné.
Kdysi jsem napsal knihu, která se pokoušela zhodnotit důležitost nejvyšších představitelů tím, že zkoumala významné zlomové body v procesu vytváření „americké éry“ před sto lety a spekulovala o tom, co se mohlo stát, kdyby byl na prezidentově místě seděl jeho tehdejší největší konkurent. Zajistily by strukturální síly stejnou éru globální vedoucí role USA i za jiných prezidentů?