0

Jak naložit s al-Káidou

PRINCETON – Ačkoliv mají vedení, náboženská víra i ideologie al-Káidy kořeny v Saúdské Arábii, díky politice saúdské vlády, která kombinuje velký cukr s ještě větším bičem, zde byla tato organizace téměř rozprášena. Srpnový pokus o atentát na náměstka ministra vnitra pro bezpečnostní záležitosti, prince Muhammada bin Najífa, v Džiddě názorně dokládá oba zmíněné prvky saúdské strategie i skutečnost, že smělá snaha al-Káidy o oživení svého zdejšího osudu ztroskotala.

Atentátníkem byl Abdalláh Asírí, saúdský občan a člen al-Káidy, který se vrátil z Jemenu s tvrzením, že odmítl terorismus a chce se vzdát přímo princi Muhammadovi v jeho paláci. Princ toho dne poslal pro atentátníka na jemensko-saúdské hranice vlastní soukromý tryskáč a údajně rozkázal, aby Asírí nebyl pečlivě prohledán. Asírí však měl v těle ukrytou bombu: půlkilogramovou výbušninu, kterou v blízkosti prince odpálil. Bomba naštěstí nebyla uzavřena v kovovém pouzdře, a tak se jedinou obětí útoku stal terorista samotný.

Člověku zvenčí připadá tato epizoda jako kolosální bezpečnostní selhání – jako by šéf FBI osobně přivítal na zahradní party jednoho z bin Ládinových pobočníků. Právě tuto vysoce personalizovanou formu politiky však členové saúdské královské rodiny uplatňují vůči uprchlým členům al-Káidy. A přestože má tato politika jistá rizika, částečně jí lze vysvětlit porážku al-Káidy v Saúdské Arábii. Vysoce personalizovaná politika tvoří součást toho, co by se dalo nazvat saúdskoarabským státním divadlem, díky němuž setrvává královská rodina pevně u moci.

Od roku 2003 stojí princ Muhammad v čele úspěšné kampaně proti násilnému islamismu v království. V oblasti ozbrojené bezpečnosti vytvořil silnou domácí zpravodajskou a policejní službu, jejíž taktika je účinná a zároveň brutální. Současně princ dovedně využívá hluboce zakořeněné kulturní a náboženské normy k vytváření tlaku na rekruty al-Káidy, aby se vzdali násilí.