china real estate development In Pictures Ltd./Corbis via Getty Images

Reformy, jež potřebuje Čína

NEW YORK – Na letošek připadá desetileté výročí propuknutí finanční krize. Pro Spojené státy je rok 2018 zcela jiný, než byl rok 2008. Ekonomika přešla od pokraje kolapsu k pokraji přehřátí, díky rozsáhlému snížení daní, které bylo zavedeno, když už byl růst robustní. Dramaticky se proměnil také postoj vůči Číně. Uznání, že za účelem řízení globální poptávky je nezbytné s Čínou spolupracovat, vystřídalo ochranářství a nepřátelství.

Čína ovšem pociťuje roky 2018 a 2008 v jednom významném ohledu jako podobné: negativní šoky pocházející ze Spojených států představují závažnou hrozbu pro její hospodářský růst. V roce 2008 byl tímto šokem pokles poptávky po jejím vývozu, v důsledku pádu Lehman Brothers a navazující celosvětové finanční krize. Dnes je jím obchodní válka zahájená administrativou amerického prezidenta Donalda Trumpa.

Rizika, jimž Čína čelí, se jí nevymykají z kontroly. Situace by se mohla zhoršit, kdyby země zopakovala své politické reakce roku 2008 – konkrétně kdyby se s cílem posílit poptávku spolehla výhradně na mohutnou fiskální a monetární stimulaci.

Reakce čínských orgánů před deseti lety sice odvrátila strmou recesi, ale zároveň vydláždila cestu mnoha jiným problémům, včetně vzdouvajících se hladin zadlužení místních samospráv a státních podniků, rozšíření stínového bankovnictví, opětovného vzniku nadbytečných kapacit v několika odvětvích a poklesu relativní síly soukromých firem. Trumpova administrativa na některé z těchto důsledků odkázala jako na důvody k obchodní válce.

Za těchto okolností by Čína mohla být v pokušení zdvojnásobit sázku na stimulaci agregátní poptávky pomocí krátkodobých opatření, jako je pumpování většího množství infrastrukturních investic skrz místní samosprávy a další uvolnění úvěrů pro státní podniky. Takový přístup by však vytvářel riziko, že zplodí problémy na dalších deset let. Lepší strategií by bylo zaměřit se na strukturální reformy.

V prvé řadě musí soukromé firmy vědět, že co se týče regulace a prosazování práva, přístupu k bankovním úvěrům a dalším zdrojům a příležitosti získat vládní kontrakty, soupeří se státními podniky za rovných podmínek. Nejvýznamnějším zdrojem růstu v posledních čtyřech desetiletích byly právě nestátní podniky, a proto je povzbudivé, že guvernér Čínské lidové banky I Kang tento princip „konkurenční neutrality“ v nedávném projevu zdůraznil. Vedení na vyšší úrovni zatím tento pojem neopakuje. Vláda by jej ale měla formálně přijmout jako vůdčí pravidlo pro správu ekonomiky.

Subscribe now

For a limited time only, get unlimited access to On Point, The Big Picture, and the PS Archive, plus our annual magazine, for just $75.

SUBSCRIBE

Rovněž v oblasti zahraničního obchodu a investic by Čína měla přijmout princip „vládní neutrality“ vůči regulaci spolupráce a smluvního vyjednání mezi zahraničními a domácími firmami, včetně přenosu technologií. Obecněji by měla dál snižovat překážky obchodu a investic zahraničních firem v Číně, mimo jiné dokončením deklarovaného uvolnění restrikcí svazujících zahraniční finanční firmy působící v zemi. Taková opatření by zvýšila reálný příjem čínských domácností, neboť by posílila jejich kupní sílu, a zároveň by vyvinutím tlaku na méně efektivní domácí firmy upevnila konkurenční schopnost podnikového sektoru v zemi. Vlastní zkušenost Číny po přistoupení ke Světové obchodní organizaci ukazuje, že větší otevřenost v posledku přináší tamním domácnostem více prosperity.

Třetí strukturální reformou, již Čína potřebuje, je zavedení větší pružnosti pracovního trhu. Úhrnná míra povinného příspěvku na státní důchody, zdravotní péči a další sociální výhody je od poloviny 90. let oficiálně velmi vysoká – asi 50 % celkového objemu mezd, což převyšuje medián příspěvků v zemích OECD. Chabé vymáhání však dlouho znamenalo, že domácí firmy tyto náklady do značné míry ignorovaly. V roce 2008 však úřady začaly tuto výši příspěvků vehementně vymáhat, což firmy dostalo do sevření. Připočtěme k tomu povinnost firem po dvou po sobě jdoucích krátkodobých smlouvách nabídnout každému dlouhodobou smlouvu a platit tučné odchodné, pokud potřebují zeštíhlit pracovní síly. V důsledku toho citelně ubyla schopnost ekonomiky zvládat negativní šoky a korigovat skladbu zaměstnanosti.

Vzhledem k úrovním produktivity a stupni rozvoje Číny by byl přiměřenější úhrnný povinný příspěvek na všechny vládou zajišťované sociální výhody ve výši asi 35-40 %. Zavedení takové sazby, společně s dalšími opatřeními ke zvýšení flexibility trhu práce, by mohlo značně zvýšit ekonomickou odolnost Číny.

Poslední reformou, která by výrazně přispěla k upevnění čínského hospodářství, by bylo dočasné snížení sazeb daní z příjmů právnických osob a z přidané hodnoty. Dočasné daňové škrty navrhuji ze dvou důvodů. Přechodné snížení by oproti trvalému vytvořilo mnohem menší tlak na veřejný rozpočet a současně by firmy silněji motivovalo k investicím. V tomto smyslu by se takový škrt rovnal jak reformě na straně nabídky, tak řízení agregátní poptávky.

Čínští lídři si potřebnost většiny těchto reforem uvědomují; vždyť reformy na straně nabídky učinili svou oficiální politickou mantrou. Prozatím se ale zaměřují na snižování nadbytečných kapacit a zkracování dluhové páky, nikoli na opatření, která posílí důvěru soukromých podnikatelů, sníží zranitelnost ekonomiky působením šoků a podpoří růst. Vzhledem k tomu, že dvě z těchto reforem – konkurenční neutralita a zvýšení otevřenosti vůči domácím soukromým podnikům a mezinárodním firmám – by rovněž přispěly k uklidnění USA, lepší chvíle jednat už nepřijde.

Z angličtiny přeložil David Daduč

http://prosyn.org/YdZT9UQ/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.