0

Pomoc hledejme v obchodu

Nedávná schůzka představitelů zemí skupiny G8 ve Skotsku, stejně jako koncerty a aktivismus celebrit, postavily do centra pozornosti výši mezinárodní pomoci, která putuje k africkým zemím a národům. To je pochopitelné vzhledem k přetrvávající chudobě, zdánlivě nekonečným konfliktům a rozšíření HIV/AIDS a dalších nakažlivých chorob na tomto kontinentu. Bude-li mezinárodní pomoc správně cílena a podmíněna reformami, může znamenat změnu k lepšímu.

Pomoc však není všelék. Skutečnost, že tak mnoho problémů i přes desetimiliardy věnovaných dolarů a mnohaleté úsilí stále přetrvává, budiž smutnou připomínkou, že pomoc může také umožnit vládám hloupé investice, jimiž se dosáhne jen pramálo, případně může snadno skončit v kapsách zkorumpovaných úředníků. Kromě toho je pomoc již ze své podstaty nejistá, v důsledku čehož je mnoho Afričanů vydáno na milost vnějším silám, které nemohou ovlivnit.

Dalším problémem spojeným s pomocí (kromě toho, že je téměř nemožné přesně změřit výši peněžních toků ze všech zdrojů) je skutečnost, že politické úsilí o její zvýšení odpoutává pozornost od účinnějšího nástroje hospodářského rozvoje: od obchodu.

Obchod je v boji proti chudobě téměř zapomenutou zbraní, a přitom dokáže chudým pomáhat více než dary. Kdyby chtěly bohaté země – obzvláště Spojené státy, 25 členských zemí EU a Japonsko – skutečně chudým lidem pomoci, otevřely by své trhy výrobkům z chudých zemí, zejména textilu, oděvům, zemědělským produktům a komoditám.