0

Na cestě k liberální diktatuře?

MOSKVA: Prezidentské volby v Rusku, které se mají konat příští měsíc, vypadají už dnes spíš jako korunovace. Všichni stojí v úžasu před rychlostí, s jakou Vladimir Putin zdánlivě neodolatelně míří směrem vzhůru. Co stojí za jeho fenomenálním politickým úspěchem?

Odpověď je, zeširoka vzato, prostá: Putin vzal za ruku Borise Berezovského a Anatolije Čubajse (kteří dohromady ovládají většinu bohatství Ruska a veřejného prostoru), sjednotil je a postavil se do jejich čela. Výsledkem tohoto sňatku z rozumu je, že na samé špičce moci v Rusku se teď vyhřívá bývalý úředník KGB s nejasnou minulostí, silný vůdce, jehož dřívější aktivity daly vzniknout spekulacím o nelegálním obohacování a o podezřelých machinacích s nemovitostmi, které Jelcinovo Rusko údajně tutlalo a krylo.

Putin dává tomuto sňatku do vínku kontrolu nad bezpečnostními ministerstvy, jež jsou – jak už je tomu v Rusku zvykem – základním předpokladem moci a zároveň jedním z pilířů Putinovy politické bašty. Putin si tuto svou přednost obezřele střeží, proto dohled nad ní svěřil do loajálních rukou Sergeje Šojgiu, který je v mnoha ohledech Putinovým klonem, neboť z trosek starého sovětského systému obrany za krátkou dobu vybudoval své vlastní uzavřené a tajnůstkářské impérium.

Druhou složkou Putinovy bašty politické moci je (za vydatné pomoci jeho klanových spojenců) skrytá kontrola nad ruskými sdělovacími prostředky. Politolog Sergej Markov označil dnešní Rusko za “manipulativní demokracii”, tj. za systém, kde za fasádou demokratických institucí tahá státní moc za nitky všeho a všech. Tak například během prosincových voleb do Dumy použila vláda (v rozporu s platným volebním zákonem) svůj vliv k tomu, aby dala skrytým i otevřeným způsobem najevo svou podporu “straně mocných”, tedy Jedinstvu. To, že vedoucí představitelé státu ignorují zákon, který jim nevyhovuje, vyvolává v Rusku nepříjemné vzpomínky, zatímco rozhodující vliv vlády nad médii připravuje veřejnost o jakýkoli vliv na dění ve státě, což je nadmíru lehkovážné.