0

Směřujeme k atlantickému rozvodu?

LONDÝN: Současné procesy, ke kterým dochází na obou stranách Atlantiku, podkopávají půlstoletí starou spolupráci mezi Severní Amerikou a Evropou. To je fakt. Ovšem jestliže se toto tendenční popichování stane skutečným bojem mezi protivníky, kde bude jedna strana hledat výhody proti té druhé, stane se tento svět nepochybně o něco méně míruplným, méně stabilním a méně prosperujícím místem.

Co to vlastně bylo za pohnutky, jež stály na počátku procesu, ve kterém se nakonec začala Amerika a Evropa navzájem vzdalovat? Jednou z nich bude patrně fakt, že se těžiště amerických zájmů postupně přesouvá směrem na západ. Kalifornie již dávno přebrala New Yorku pozici nejlidnatějšího státu USA. Podobně Britská Kolumbie hraje stále větší a důležitější roli v Kanadě. Fenomény doby, Silicon Valley a Microsoft, leží oba na západním pobřeží. Japonsko, přes všechny nedávné potíže, je stále ekonomickým gigantem. A Čína pro USA představuje jak zemi nesmírných tržních příležitostí, tak i největšího potencionálního velmocenského rivala.

Snad nejblížeji zlomu přiblížily transatlantické partnerství dnešní obchodní disputace. Pokusy USA uplatňovat extra-teritoriální jurisdikci, včetně pokusu zakázat britským podnikatelům a obchodníkům navštěvovat Kubu, vzbuzují v Evropě jen zlost a zášť. Evropský přístup k dovozu karibských banánů a hormonálně vylepšenému hovězímu naopak vyvolal bouřlivé reakce v Severní Americe. Protože se obchodní zájmy liší, zůstávají podnikatelské vztahy i nadále jen stěží zvládnutelné. Vlády jsou svými firmami stále častěji volány k pomoci. Konflikty jsou prostě nevyhnutelné.

Ohrožování atlantického partnerství z evropské strany, vedené zrychlujícím se procesem evropské integrace, je podobně zkázonosné. Je, do jisté míry výhradně, motivováno touhou vytvořit jakéhosi evropského protivníka velmocenských USA. Říkáme-li do jisté míry, je to proto, že ne všichni, kdož hlásají myšlenku jednotného Evropského státu, jsou také anti-Amerikanisté. Ale i ti existují.