Mučení a politika nejednoznačnosti

Každé nové odhalení tělesného týrání, zneužívání a sexuálního ponižování iráckých vězňů ze strany amerických a britských vojáků představuje pro mezinárodní veřejné mínění šok a státním činovníkům nezbývá než se zoufale ohánět a požár hasit. Americký ministr obrany Donald Rumsfeld varoval, že nás čekají další materiální důkazy o zločinech ve věznici Abú Ghrajb, očividně s preemptivní nadějí, že tam ukrutnosti končí.

Jako bývalý americký vyšetřovatel vojenské rozvědky jsem přesvědčen, že fotografie z Abú Ghrajb jsou teprve začátek. Tamní bezohledná krutost nese až příliš mnoho příznaků systémového selhání.

Jaký systém ovšem selhal? Šlo o chybu discipliny a výcviku - tedy o výsledek vyslání nezkušených a neznalých záložníků do špatných podmínek, prudkého rozšiřování jejich nasazení a následného neřešeného podstavu tváří v tvář rostoucímu přílivu zajatých vzbouřenců? Nebo charakter týrání vyplynul z přívalu příkazů od nadřízených, aby vězně „obměkčili" pro výslechy?

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/yC6Gpuf/cs;