Mučení a politika nejednoznačnosti

Každé nové odhalení tělesného týrání, zneužívání a sexuálního ponižování iráckých vězňů ze strany amerických a britských vojáků představuje pro mezinárodní veřejné mínění šok a státním činovníkům nezbývá než se zoufale ohánět a požár hasit. Americký ministr obrany Donald Rumsfeld varoval, že nás čekají další materiální důkazy o zločinech ve věznici Abú Ghrajb, očividně s preemptivní nadějí, že tam ukrutnosti končí.

Jako bývalý americký vyšetřovatel vojenské rozvědky jsem přesvědčen, že fotografie z Abú Ghrajb jsou teprve začátek. Tamní bezohledná krutost nese až příliš mnoho příznaků systémového selhání.

Jaký systém ovšem selhal? Šlo o chybu discipliny a výcviku - tedy o výsledek vyslání nezkušených a neznalých záložníků do špatných podmínek, prudkého rozšiřování jejich nasazení a následného neřešeného podstavu tváří v tvář rostoucímu přílivu zajatých vzbouřenců? Nebo charakter týrání vyplynul z přívalu příkazů od nadřízených, aby vězně „obměkčili" pro výslechy?

https://prosyn.org/yC6Gpufcs