Mučení a politika nejednoznačnosti

Každé nové odhalení tělesného týrání, zneužívání a sexuálního ponižování iráckých vězňů ze strany amerických a britských vojáků představuje pro mezinárodní veřejné mínění šok a státním činovníkům nezbývá než se zoufale ohánět a požár hasit. Americký ministr obrany Donald Rumsfeld varoval, že nás čekají další materiální důkazy o zločinech ve věznici Abú Ghrajb, očividně s preemptivní nadějí, že tam ukrutnosti končí.

Jako bývalý americký vyšetřovatel vojenské rozvědky jsem přesvědčen, že fotografie z Abú Ghrajb jsou teprve začátek. Tamní bezohledná krutost nese až příliš mnoho příznaků systémového selhání.

Jaký systém ovšem selhal? Šlo o chybu discipliny a výcviku - tedy o výsledek vyslání nezkušených a neznalých záložníků do špatných podmínek, prudkého rozšiřování jejich nasazení a následného neřešeného podstavu tváří v tvář rostoucímu přílivu zajatých vzbouřenců? Nebo charakter týrání vyplynul z přívalu příkazů od nadřízených, aby vězně „obměkčili" pro výslechy?

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/yC6Gpuf/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.