0

Berlínská zeď arabského světa

Desítky milionů Arabů byly na jaře svědky svržení Saddáma Husajna a v jeho pádu spatřovaly zrcadlení své vlastní situace. A právem, neboť transformace Iráku může představovat první krok ke svržení ,,Arabské zdi" - neviditelné bariéry politického autoritářství a strnulosti, jež region uzavírá do izolace stejně nepochybně, jako kdysi Evropu dělila Berlínská zeď.

Dnešní arabský status quo nemůže vzhledem k hlubokému neklidu Středního východu dlouho vydržet. Co jej ale nahradí? Existují tři ponuré možnosti: onen typ anarchie, jež Usámu bin Ládinovi umožňoval zdárně se rozvíjet v Afghánistánu, ten druh občanských válek, jenž zpustošil Alžírsko a Súdán, a nové saddámovské autoritářství.

Pro uskutečnění těchto scénářů nemusí svět udělat nic, stačí čekat a sledovat, jak se dnešní status quo rozkládá a utápí v chaosu. Naskýtá se ovšem i pozitivní alternativa: reformy vedoucí k prosazení právního řádu, práv jednotlivců, robustnější občanské společnosti a demokratizace napříč arabským světem.

V poslední dekádě či dvou byl arabský svět relativně stabilní. Atentáty, převraty a sociální nepokoje, které oblasti vévodily v letech 1945 až 1990, se prakticky vytratily, přičemž dvěma zásadními výjimkami byly irácká invaze do Kuvajtu a palestinsko-izraelský konflikt.