Na počátku roku 1999 byl Paddy Ashdown, tehdejší vůdce britské Liberálně demokratické strany (a od té doby, už coby Lord Ashdown, evropský vyslanec v Bosně) přistižen se ženou, která nebyla jeho manželkou, a přinucen k rezignaci na svůj post. Ve svých denících zaznamenává, že zašel za ministerským předsedou Tonym Blairem, aby jej v předstihu informoval o svém záměru odejít z funkce:
Blair řekl: „Odejít je v politice to nejtěžší. Příliš mnoho lidí zůstává příliš dlouho. Raději bych končil, až budou lidé říkat: ‚Proč odchází?‘ než až budou říkat: ‚Proč neodchází?‘ Nebo, což by bylo ještě horší, ‚Kdy už odejde?‘ Doufám, že se dokážu zachovat stejně.“
To před námi otevírá trvalou záhadu. Nejzdatnější a nejobratnější politik Británie celá léta zjevně věděl, čeho se při přípravě svého odchodu nemá dopustit, a přesto se rozhodl svou vlastní radu přehlížet.
Na počátku roku 1999 byl Paddy Ashdown, tehdejší vůdce britské Liberálně demokratické strany (a od té doby, už coby Lord Ashdown, evropský vyslanec v Bosně) přistižen se ženou, která nebyla jeho manželkou, a přinucen k rezignaci na svůj post. Ve svých denících zaznamenává, že zašel za ministerským předsedou Tonym Blairem, aby jej v předstihu informoval o svém záměru odejít z funkce:
Blair řekl: „Odejít je v politice to nejtěžší. Příliš mnoho lidí zůstává příliš dlouho. Raději bych končil, až budou lidé říkat: ‚Proč odchází?‘ než až budou říkat: ‚Proč neodchází?‘ Nebo, což by bylo ještě horší, ‚Kdy už odejde?‘ Doufám, že se dokážu zachovat stejně.“
To před námi otevírá trvalou záhadu. Nejzdatnější a nejobratnější politik Británie celá léta zjevně věděl, čeho se při přípravě svého odchodu nemá dopustit, a přesto se rozhodl svou vlastní radu přehlížet.