20

Vzdělání je bezpečnostní otázka

LONDÝN – V listopadu jsem poprvé po 13 letech hovořil v Radě bezpečnosti Organizace spojených národů. Žasl jsem, jak odlišná je tam dnes nálada. V září 2000 vypadal svět úplně jinak. Během prvních deseti let po pádu Berlínské zdi jsme se snažili formulovat nové bezpečnostní uspořádání. Samozřejmě existovaly překážky. Když jsme však tehdy diskutovali o vymýcení chudoby v rozvojovém světě, byla atmosféra odlehčená, ba přímo pozitivní.

Nyní vládla v radě temná nálada. A první dny roku 2014 ji zatemnily ještě víc. Projděte si souhrn událostí kteréhokoliv dne a najdete články o terorismu a násilí páchaných v zájmu falešného pohledu na náboženství. Zčásti ho páchají nestátní aktéři a zčásti samotné státy; vždy k němu však dochází v kontextu sporů a konfliktů definovaných odlišnostmi v náboženské víře.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Taková je nová bitva jednadvacátého století. Nevyhrajeme ji, pokud nebudeme bojovat s jejími základními příčinami a současně i s jejími strašlivými důsledky.

V oblouku táhnoucím se od Dálného východu přes Blízký východ až po ulice evropských a amerických velkoměst dnes čelíme metle, jež připravuje o život nevinné lidi, mrzačí komunity a destabilizuje celé země. Je to hrozba, která se neustále vyvíjí, roste a mutuje tak, aby odolala našemu boji proti ní.

Extremisté šířící toto násilí mají k dispozici sítě oslovující mladé lidi a vědí, jakou moc má vzdělání, ať už formální nebo neformální. Vštěpují mladým lidem přesvědčení, že každý, kdo s nimi nesouhlasí, je nepřítel – a to nejen jejich nepřítel, ale i nepřítel Boží.

Debata o bezpečnosti se vcelku pochopitelně často zaměřuje na důsledky. Po útoku se státy zabývají bezprostředními bezpečnostními opatřeními. Nastává hon na teroristy. My se pak vrátíme ke každodennímu životu, dokud k něčemu podobnému nedojde znovu.

Trvalá změna však závisí na otázce, jak se vypořádáme se základními příčinami extremismu. Politika zde samozřejmě hraje svou roli. A extremisté se umějí dobře vézt na vlně politických křivd. Hnojivem půdy, do níž zasazují semínka nenávisti, je ovšem nevědomost.

Proto je zapotřebí, abychom začali přemýšlet o vzdělání jako o bezpečnostní otázce.

Extremisté ospravedlňují zabíjení ve jménu Boha. Je to nechutné prznění správné náboženské víry. A zároveň je to hrozba, jednak kvůli přímo napáchaným škodám, a jednak kvůli škodlivé rozpolcenosti a sektářství, které takové jednání nepřímo podporuje. Každé zabití je lidskou tragédií. Zároveň však vyvolává řetězovou reakci zahořklosti a nenávisti. V komunitách zamořených takovým extremismem panuje skutečný strach – strach, jenž ochromuje normální život a odhání lidi od sebe.

Globalizace tento extremismus stupňuje a znásobuje. Když není omezen hranicemi, může náhle vypuknout kdekoliv. Jsme propojenější než v kterémkoliv jiném období dějin a stále více lidí přichází do kontaktu s těmi, kdo jsou jiní než oni. Potřeba respektovat souseda, který se od vás liší, je tudíž mnohem větší, avšak zároveň se zvětšil i prostor pro to, abyste ho identifikovali jako svého nepřítele.

A nejde jen o islámský extremismus. Objevují se i extremistické činy páchané na muslimech kvůli jejich náboženství a dnes existují také fanatičtí křesťané, židé, hinduisté a buddhisté, kteří mrzačí pravou podstatu své víry.

Proto je vzdělání v jednadvacátém století pro nás všechny bezpečnostní otázkou. Hlavním úkolem je ukázat mladým lidem, kteří jsou zranitelní vůči apelům teroristů, že existuje lepší cesta k tomu, aby byl jejich hlas slyšet, a smysluplnější způsob, jak se zapojit do světového dění.

Dobré na tom je, že víme, jak toho dosáhnout. Svou „Nadaci víry“ („Faith Foundation“) používám pouze jako jeden příklad. Náš program pro školy podporuje mezikulturní dialog studentů ve věku 12-17 let z celého světa. Oslovuje studenty z více než 20 zemí a spojuje je přes bezpečnou webovou stránku, kde mohou pod dohledem vyškolených učitelů navzájem komunikovat ze svých učeben.

Díky zprostředkovaným videokonferencím mohou studenti diskutovat o globálních tématech z řady různých náboženských a věroučných hledisek. Nabývají tím schopnost vést dialog, která je nezbytná k prevenci konfliktů, neboť rozbíjí náboženské a kulturní stereotypy. V případě škol v nejchudších oblastech používáme speciální metody, protože tyto školy se nemohou samy připojit na internet.

Jistě, jsme pouhou kapkou v oceánu. Dnes již však máme zkušenosti z více než tisíce škol; výukou prošlo přes 50 000 studentů a působíme v tak rozmanitých zemích, jako jsou Pákistán, Indie, USA, Jordánsko, Egypt, Kanada, Itálie, Filipíny a Indonésie. Měl jsem tu čest být svědkem, jak si studenti osvojují různé kultury, víry a náboženská přesvědčení, která inspirují bezpočet lidí z celého světa.

Existuje řada dalších fantastických příkladů tohoto typu činnosti. Postrádají však potřebné zdroje, váhu a uznání.

Musíme se mobilizovat, abychom porazili extremismus. A musíme jednat globálně. Všechny vlády musí brát vážně svou zodpovědnost vzdělávat mladé občany tak, aby akceptovali a respektovali lidi s odlišnou vírou a kulturním zázemím.

Žádná otázka není naléhavější než tato. Existuje reálné nebezpečí, že náboženský konflikt vystřídá ideologicky založené sváry minulého století v neméně zničující formě.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Je na nás všech, abychom ukázali lidem, že máme lepší ideje než extremisté – učit se jeden od druhého a žít vedle sebe. Je zapotřebí, aby se právě toto stalo klíčovou součástí vzdělávání mladých lidí.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.