Novodobá Hedvábná stezka je lemována ropou a mocí

MOSKVA: Zakavkazsko opanovala zvrácená dialektika. Čím více je Rusko obviňováno z neoimperiálních ambicí, tím slabší ve skutečnosti je. A spolu s tím sílí turecký a americký vliv.

Je hrubou chybou myslet si o Rusku, podobně jako před sto lety o Otomanské říši, že je „nemocným dítětem Evropy“, neschopným udržet si svoje strategické a obchodní zájmy, a o jeho tradičních spojencích v regionu, že si je kdokoli snadno získá na svou stranu. Dojem, že Rusko a Zakavkazsko lze od sebe oddělit, je naprosto klamný. Sítě vztahů mezi Ruskem a Kavkazem jsou staré staletí a je nemožné je zpřetrhat. Přítomnost Ruska je hlubší než přítomnost jednotek, které má v oblasti nasazeny. Je zde mnoho smíšených manželství, ruština je místním společným jazykem, místnímu průmyslu vévodí ruské firmy, jako je Gazprom.

Není překvapením, že jablkem sváru na Kavkaze je ropa. Západní firmy se za pomoci moderních pozemních i vzdušných tras, železnic i ropovodů za mnoho milionů dolarů pokoušejí obnovit středověkou „Hedvábnou stezku“. Většinou je to marná snaha. Amerika si myslí, že ropa pomůže promazat soukolí demokracie, která posiluje nezávislost. Turecko vidí ve svém rostoucím vlivu v regionu eso, s nímž chce hrát o vstup do Evropské unie. Nejisté vlády v regionu považují svou ropu za elixír, za něž si lze bez tvrdé práce a riskantních reforem koupit prosperitu a společenský smír.