Demokratické ponaučení z Tocquevilla

Zdá se být zcela na místě, že kvůli irácké válce svět 200 let po narození Alexise de Tocquevilla debatuje o podstatě demokracie. Tocqueville právem proslul tím, že odmítl reakční nostalgii a za náš osud považoval vítězství demokracie, avšak zároveň varoval před nebezpečími, která demokracie pro svobodu znamená. Měli bychom jeho obavy stále sdílet?

Tocqueville pokládal demokracii nejen za politický režim, ale především za intelektuální režim, který obecně formuje zvyky společnosti, čímž jí dává sociologický a psychologický rozměr. Demokratické režimy, tvrdil Tocqueville, určují naše myšlenky, touhy a vášně. Tak jako existoval renesanční člověk a ve dvacátém století homo sovieticus, „člověk demokratický“ je formou lidské bytosti.

Podle Tocquevilla by systémové účinky demokracie mohly občany vést ke ztrátě zdůvodněného uvažování. Mohli by jen předstírat, že události a hodnoty posuzují samostatně; ve skutečnosti by pouze kopírovali hrubé a zjednodušené názory mas. Co Tocqueville nazývá držením „společenské moci“ nad míněním, je skutečně v demokratických režimech zřejmě nejsilnější – jeho náhled předpovídá nárůst současné demagogie a mediální manipulace.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/ksMBJau/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.