Konsensus třetí cesty

Století, které právě skončilo, bylo bohaté na zjednodušující ideologie – jak levicové, tak pravicové. Socialismus se dostal na lavici obžalovaných a byl shledán nevyhovujícím. Velký komunistický experiment je nyní takřka u konce, s výjimkou několika málo opevněných výsep, jako je Kuba či Severní Korea. Pravicová ideologie, reprezentovaná tzv. washingtonským konsensem, nebyla o mnoho úspěšnější, ačkoli o jejích neúspěších se příliš nemluví.

Posledních padesát let dokázalo, že jakkoli je rozvoj možný, není nevyhnutelný. Země, jež se tímto pravidlem řídily nejviditelněji a nejúspěšněji, tedy země východní Asie, uplatňovaly politiku diametrálně odlišnou od politiky washingtonského konsensu. Před finanční krizí v roce 1997 zaznamenala východní Asie třicet let nejen bezpříkladného růstu, ale i bezpříkladného snížení chudoby.

Z těchto úspěchů se zrodil nový pohled: takzvaná „třetí cesta“ mezi socialismem a tržním fundamentalismem. Je ironické, že i Spojené státy, po dlouhou dobu zanícený obhájce tržního fundamentalismu, si vytvořily svou vlastní verzi „třetí cesty“. Americký průmysl rostl za zdí celních sazeb. Od dob první telegrafní linky mezi Washingtonem a Baltimorem, postavené federální vládou v roce 1842, až k dnešnímu internetu, od zemědělských nástavbových studijních programů v 19. století k programům vojenského výzkumu ve 20. a 21. století podporovala nová průmyslová odvětví v USA tichá, tržně orientovaná průmyslová politika.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/nEn3HwQ/cs;