0

V Kábulu nadešel čas na politiku

LONDÝN – Zatímco vojáci USA a NATO se v Afghánistánu chystají na své už desáté Vánoce, debaty rezonují nově populárním slovem: hovoří se o „přechodu“, tedy přenášení zodpovědnosti za bezpečnost z mezinárodních sil na afghánské v předstihu před stahováním zahraničních jednotek, které má začít na jaře roku 2011. Aby se však naplnily naděje, jež si z nového žargonu vyvozují obyčejní vojáci, západní lídři budou muset vypracovat politickou strategii pro Afghánistán, bez níž se v zemi válčit nepřestane.

Američtí i evropští vojenští i civilní lídři opakovaně prohlásili, že neexistuje žádné ryze vojenské řešení, které by přineslo konec války v Afghánistánu. Přesto státy NATO nemají odpověď na otázku, která logicky následuje: co by z politického řešení vyplývalo? Volí raději ústup k převážně vojenským plánům na posílení schopností afghánské armády a policie a zároveň zohledňují domácí tlak, aby dokázali, že Afghánistán nebude nekonečným konfliktem.

Samotní Afghánci drtivou většinou vyjadřují podporu snaze dopracovat se k politickému urovnání, které by konflikt uzavřelo, jak potvrdil nedávný průzkum národních postojů prováděný organizací Asia Foundation. Už 40 let nesou břemeno války a dobře vědí, že mezinárodní jednotky plánují odchod. Strach a obavy Afghánců se točí kolem otázky, jaké dědictví po nich zůstane a zda afghánský stát dokáže zajistit bezpečnost, spravedlnost a řádnou správu věcí veřejných, což se mu doposavad nedařilo kvůli povstání, jehož síla zatím výrazně nezeslábla.

Mezinárodní partneři Afghánistánu na tyto obavy a pocity ukřivdění nereagují. Přestože se řečnicky zavázali k podpoře Afghánci vedeného Mírového a reintegračního programu, Afghánci dávají najevo nespokojenost a ostražitost vůči procesu, který je ve vztahu k „přechodu“ jednoznačně okrajový.