Náměstí Nebeského klidu: brána do čínské budoucnosti

Od doby, kdy mě šokující záběry krvavé řeže v Pekingu přivedly na cestu aktivisty za lidská práva, uběhlo již deset let. Tehdejší brutalita vlády a všechny zkušenosti a zážitky, které jsem od té doby nasbíral, mě přesvědčily o tom, že pokud se za tyto zločiny nikdo nezodpoví, zůstane budoucnost Číny ve hvězdách.

Den poté, co jsem shlédl záběry z Tchien-an-men v televizi ve Spojených státech, kde jsem se připravoval na doktorát, pustil jsem astrofyziku z hlavy a sedl na první letadlo do Číny. Dva měsíce jsem se v atmosféře teroru snažil zjistit, co se stalo; vyhýbal jsem se policii jak se dalo, scházel jsem se tajně s lidmi a předával jsem jim dary ze zahraničních sbírek na podporu obětí masakru a jejich rodin. Vrátil jsem se zpátky s prostým přesvědčením: zmasakrovat lidi může kdokoli, nikdo jim však nemůže vzít jejich touhu po svobodě.

Demonstrace roku 1989 daly milionům Číňanů poprvé šanci pocítit chuť politické svobody a naději na to, že budou mít slovo ve veřejném životě svého národa. Vláda ale toto nenásilné hnutí označila za „protirevoluční vzpouru“, čímž legitimizovala svou brutální odpověď a lidem dala jasně najevo, že politická liberalizace se nekoná.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

Get unlimited access to PS premium content, including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, On Point, the Big Picture, the PS Archive, and our annual year-ahead magazine.

http://prosyn.org/tKwT8d8/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.