Náměstí Nebeského klidu: brána do čínské budoucnosti

Od doby, kdy mě šokující záběry krvavé řeže v Pekingu přivedly na cestu aktivisty za lidská práva, uběhlo již deset let. Tehdejší brutalita vlády a všechny zkušenosti a zážitky, které jsem od té doby nasbíral, mě přesvědčily o tom, že pokud se za tyto zločiny nikdo nezodpoví, zůstane budoucnost Číny ve hvězdách.

Den poté, co jsem shlédl záběry z Tchien-an-men v televizi ve Spojených státech, kde jsem se připravoval na doktorát, pustil jsem astrofyziku z hlavy a sedl na první letadlo do Číny. Dva měsíce jsem se v atmosféře teroru snažil zjistit, co se stalo; vyhýbal jsem se policii jak se dalo, scházel jsem se tajně s lidmi a předával jsem jim dary ze zahraničních sbírek na podporu obětí masakru a jejich rodin. Vrátil jsem se zpátky s prostým přesvědčením: zmasakrovat lidi může kdokoli, nikdo jim však nemůže vzít jejich touhu po svobodě.

Demonstrace roku 1989 daly milionům Číňanů poprvé šanci pocítit chuť politické svobody a naději na to, že budou mít slovo ve veřejném životě svého národa. Vláda ale toto nenásilné hnutí označila za „protirevoluční vzpouru“, čímž legitimizovala svou brutální odpověď a lidem dala jasně najevo, že politická liberalizace se nekoná.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/tKwT8d8/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.