3

Klima a konkurenceschopnost

BERLÍN – Zatímco evropská dluhová krize slábne, na obzoru se zřejmě rýsuje další ekonomická katastrofa – cena energií. Od prvních let nového tisíciletí se průměrné ceny elektřiny pro průmyslové sektory v Evropě víceméně zdvojnásobily a za plyn dnes platí evropské firmy dvakrát více než jejich američtí konkurenti. Ničí vysoce ambiciózní evropská klimatická politika – která se snaží zvýšit náklady na „špatné“ energetické zdroje – průmyslovou základnu tohoto kontinentu?

Na první pohled se zdá, že čísla dávají škarohlídům za pravdu. Jak může tak obrovská cenová propast nemít dopad na konkurenceschopnost? Pokud však vysoké ceny energií vedou k poklesu exportu, jak je možné, že Německo, které se chlubí jednou z nejambicióznějších klimatických politik na světě, svůj export od roku 2000 zdvojnásobilo?

Empirické důkazy ukazují, že v mnoha případech by další pokles emisí oxidu uhličitého mohl napomoci ke zvýšení konkurenceschopnosti průmyslu. Využití tohoto potenciálu by mohlo otevřít značné příležitosti nejen v boji proti klimatickým změnám, ale i při podpoře dlouhodobé hospodářské síly Evropy.

Od roku 2005, kdy Evropská unie zavedla systém obchodování s emisemi, dosáhl německý průmysl značného navýšení tržního podílu, přestože ceny energií v zemi rostly mnohem rychleji než v USA i jinde. Podle odhadů OECD se relativní exportní výkonnost vysokonákladového Německa zvýšila od roku 2005 do roku 2013 o 10%, zatímco americký export rostl jen o 1,2% rychleji než poptávka ve zbytku světa. V roce 2013 zaznamenaly německý i americký export relativní mírný pokles – to lze jen stěží pokládat za známku propastně rozdílné konkurenceschopnosti v důsledku odlišných cen energií.