0

Třicet let dětí „ze zkumavky“

MELBOURNE – Louise Brownová, první člověk počatý mimo lidské tělo, oslavila loni 30. narozeniny. Narození „dítěte ze zkumavky“, jak in vitro fertilizaci (IVF) popsaly novinové titulky, bylo ve své době nesmírně kontroverzní. Leon Kass, jenž později působil jako předseda Rady pro bioetiku prezidenta George W. Bushe, tvrdil, že riziko vzniku abnormálního dítěte je příliš veliké, než aby byl pokus o IVF vůbec kdy ospravedlnitelný. Využití moderní vědecké techniky jako náhražky pohlavního styku, byť by třeba nemohl vést k početí, odsoudili též někteří náboženští předáci.

Od té doby bylo pomocí IVF počato kolem tří milionů lidí, což umožnilo jinak neplodným párům mít potomka, po němž toužili. Ukázalo se, že riziko narození abnormálního dítěte kvůli IVF není větší, než když rodiče v tomtéž věku počnou dítě při pohlavním styku. Protože však mnozí odborníci zajišťující IVF přenášejí naráz dvě nebo tři embrya, aby zvýšili šance na otěhotnění, jsou běžnější dvojčata a vícenásobné porody, což určité zvýšení rizika přináší.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Římskokatolická církev se od svého odporu vůči IVF neodklonila. V nedávno vydaném pokynu Dignitas personae církevní Kongregace pro nauku víry vznáší proti IVF námitky z několika důvodů, včetně skutečnosti, že během tohoto procesu vzniká mnoho zárodků, ale přežije jich jen nemnoho. Tento výsledek se ovšem příliš neliší od přirozeného početí, neboť většině embryí vzniklých při pohlavním styku se rovněž nepodaří uchytit se na děložní stěně, přičemž žena často ani neví, že byla „těhotná“.

Dále se Vatikánu nelíbí fakt, že početí je výsledkem „technického zákroku“, nikoli „specifického úkonu manželského svazku“. Avšak byť by každý pár raději počal dítě bez zásahu lékařů, neplodné dvojice tuto možnost nemají. Za těchto okolností je kruté říct manželům, že svého vlastního genetického potomka mít nemohou.

Zdá se také, že to jde proti širšímu proudu učení církve o manželství a rodině coby patřičném prostředí pro výchovu dětí. Dignitas personae říká, že nový lidský život má být „zplozen při úkonu, jenž vyjadřuje vzájemnou lásku mezi mužem a ženou.“ Jestliže tím však církev má na mysli pohlavní styk, pak má bezpochyby nemístně zúžený pohled na to, jaké činy mohou vyjadřovat vzájemnou lásku mezi mužem a ženou. Podstoupení několika nemilých a občas nepříjemných úkonů, jichž je zapotřebí, jestliže pár chce mít dítě prostřednictvím IVF, může být – a často je – výsledkem mnohem záměrnějšího a oboustranně láskyplnějšího konání než pohlavní styk.

Lepší námitkou vůči IVF je, že ve světě, kde žijí miliony osiřelých nebo nechtěných dětí, je adopce etičtějším způsobem jak si pořídit dítě. Pokud ale takto argumentujeme, proč bychom měli vyčleňovat páry, které využívají IVF? Proč nekritizovat třeba Jima Boba a Michelle Duggarovou, dvojici z Arkansasu, jíž se nedávno narodil už 18. potomek? Michelle Duggarová byla ovšem v Arkansasu roku 2004 prohlášena „Mladou matkou roku“, když už za sebou měla porod 14 dětí. Nevšiml jsem si, že by jim Vatikán vzkázal, aby tolik dětí neplodili, ale raději adoptovali.

Využívání IVF neplodnými páry v běžném reprodukčním věku se už navzdory náboženskému odporu po celém světě akceptuje, a právem. V zemích, kde zůstává vliv katolické církve silný, se ale odpůrci IVF nevzdávají. V Polsku by například nově navržená legislativa drasticky omezila její dostupnost.

Jinde se etická debata nevede o samotném IVF, ale o mezích jejího využívání. Loni v listopadu se sedmdesátiletá Indka Radžo Deviová stala díky IVF nejstarší matkou světa. Ona i její dvaasedmdesátiletý manžel podle jejích slov po celých 55 let manželství toužili po dítěti. Zdá se, že bylo použito spermatu jejího manžela, ale zprávy o původu vajíčka jsou nejasné.

Fake news or real views Learn More

Někomu bude připadat bizarní stát se matkou ve věku, kdy už většina žen má vnoučata, ale podstatnější otázkou je, jaké péče se takovým dětem dostane, pokud jejich rodiče zemřou nebo ztratí schopnost se o ně starat. Deviová, tak jako mnoho lidí na indickém venkově, žije s dalšími příbuznými uvnitř širší rodiny, takže je přesvědčená, že bude-li to nutné, o výchovu jejího potomka se postarají ostatní.

Jak ale tento příklad ukazuje, dopady věku rodičů na blaho dítěte se budou kulturu od kultury lišit. Stát se matkou v 70 letech je přijatelnější u ženy žijící ve velké rodině, než by bylo u párů na Západě, které žijí ve vlastním domě a nablízku nemají blízké příbuzné ani přátele.