0

Myslící počítače musí zvládat i halucinace

Jedním z cílů výzkumu umělé inteligence je sestrojit počítač, který bude "myslet". V roce 1950 významný britský matematik Alan Turing odhadl, že "myslící počítače" spatří světlo světa do roku 2000. K počítačům schopným simulovat procesy lidského myšlení však dnes nejsme o nic blíž než tehdy, neboť místo abychom dali zelenou zdravému rozumu, stále upřednostňujeme vědu.

Jednoduše jsme si neuvědomili několik očividných a důležitých skutečností o podstatě myšlení, které přitom máme přímo před nosem. O tom, že některé skutečnosti bývají tak očividné, až si jich nevšimneme, nás má učit filozofie. Zdá se však, že většina filozofů už hezkou řádku let spokojeně dřímá.

Zamysleme se nad čtyřmi důvěrně známými situacemi. V první z nich uvažujete nad problémem - například nad tím, kde byste si měli založit důchodové pojištění - a uvažujete nad ním logicky a analyticky. Podruhé uvažujete nahodile, čerpáte spíše z dřívějších zkušeností než z rozboru situace. (Zasekl se mi počítač. Posledně, když se to stalo, udělal jsem to a to a počítač se rozběhl. Tak to zkusím stejně.) Potřetí koukáte z okna, myšlenky vám bloudí sem a tam. A nakonec spíte a sníte.

Nejdůležitější poznatek o lidském myšlení se sám nabízí už při zběžném pozorování způsobů lidského myšlení: tyto čtyři styly uvažování jsou navzájem propojeny. Nazvěme je "analýzou", "zdravým rozumem", "volnou asociací" a "sněním". Důležitým momentem je, že jde vlastně o čtyři body na jediné plynulé škále, kde analýza tvoří jeden konec a snění konec druhý.