22

Mayday ve Velké Británii

LONDÝN – Konzervativní „brexitýři“ – lidé, kteří vedli kampaň za vystoupení Velké Británie z Evropské unie – dál blábolí o tom, že vybudují otevřenou a do světa orientovanou Británii stojící na volném obchodu. Ve skutečnosti se však Velká Británie zapouzdřuje. Premiérka Theresa Mayová, která se stylizuje do role britské obdoby Angely Merkelové, jako by měla více společného s Marine Le Penovou, vůdkyní francouzské krajně pravicové Národní fronty, než s internacionalistickou německou kancléřkou.

Mayová nastínila svou vizi budoucnosti Británie na říjnové konferenci Konzervativní strany. Zavázala se, že do konce března 2017 iniciuje proces formálního vystoupení země z unie, a deklarovala, že její prioritou v nadcházejících jednáních o podmínkách „brexitu“ bude státní kontrola nad imigrací – nikoliv pokračující účast na jednotném trhu EU. Tento postoj nasměruje Británii na dráhu „tvrdého brexitu“ do dubna 2019.

 1972 Hoover Dam

Trump and the End of the West?

As the US president-elect fills his administration, the direction of American policy is coming into focus. Project Syndicate contributors interpret what’s on the horizon.

Vlády členských zemí EU právem trvají na svobodě pohybu jako na stěžejním pilíři jednotného trhu a nativistické sklony Mayové už dnes přiměly Merkelovou i další lídry EU, jmenovitě francouzského prezidenta Françoise Hollandea, k zaujetí tvrdšího postoje vůči Británii.

Libra se na měnových trzích jaksepatří propadla v očekávání ekonomických škod spojených s tvrdým brexitem: nákladné obchodní bariéry – celní kontroly, požadavky vyplývající z pravidel o zemi původu, dovozní cla a diskriminační regulace – rozdělí trhy v Británii a v EU a ovlivní téměř polovinu britského obchodu.

Mayová však nepřipravila jen půdu pro úplný rozchod s EU; osvojila si také hluboce neliberální vizi budoucnosti Británie, kterou tvoří ekonomický intervencionismus, politický nacionalismus a kulturní xenofobie. Tato nevolená premiérka odmítá liberálně konzervativní manifest bývalého předsedy vlády Davida Camerona (jenž mu loni zajistil parlamentní většinu), vstřícnost Margaret Thatcherové ke globalizaci v 80. letech i mnohem delší britskou tradici liberální otevřenosti.

Přestože byla během kampaně o brexitu téměř zcela mlčenlivou zastánkyní setrvání v EU, přihlásila se dnes Mayová k brexitýrskému populismu a zaměřila se proti „mezinárodním elitám“ i proti Britům s kosmopolitními názory. „Jen si poslechněte, jak se spousta politiků a komentátorů vyjadřuje o veřejnosti,“ prohlásila ve svém klíčovém projevu na konferenci. „Vaše vlastenectví jim připadá odporné, vaše obavy z imigrace zápecnické, vaše názory na zločinnost neliberální.“

V dojemné shodě s nacionalisty typu Le Penové nebo autoritářského maďarského premiéra Viktora Orbána pak prohlásila: „Pokud se domníváte, že jste občanem světa, pak nejste občanem nikde. Nechápete, co samotné slovo ‚občanství‘ znamená.“ Nebritská je však paradoxně právě představa Mayové, že existuje jediný způsob, jak přináležet k britské politické komunitě.

Mayová požadovala, aby firmy se sídlem v Británii upřednostňovaly britské zaměstnance „v duchu občanství“ – což je jiný výraz pro to, co Le Penová nazývá „národní preferencí“. Není to jen pouhá rétorika. Status osob z EU ve Velké Británii bude v nadcházejících jednáních o brexitu jedním z vyjednávacích trumfů. Mayová nechce do země vpouštět budoucí migranty z EU, které mylně obviňuje, že berou Britům pracovní místa a stlačují jejich mzdy. Ministryně vnitra Amber Ruddová zašla ještě dál. Nedávno vyzvala firmy se sídlem v Británii, aby vypracovaly seznam svých zahraničních pracovníků s cílem „ukázat prstem“ na ty, které nenajímají „dost“ britských zaměstnanců. Slogan „Britská místa pro britské dělníky“ přitom používala v 70. letech ve Velké Británii rasistická strana s názvem Národní fronta. Nyní našel podporu i v kabinetu.

Tento šovinismus je nejen opovrženíhodný, ale i hloupý. Už dnes vyvolává rozhořčení a hrozby z jiných zemí. V době, kdy řada firem přehodnocuje své investiční plány pro období po brexitu, jde o výsměch tvrzení vlády, že Británie je otevřená podnikání. Vláda Mayové zřejmě očekává, že Citibank bude v Londýně působit bez amerických zaměstnanců, Nissan bez japonských manažerů a globální společnosti bez rozličných talentů z celého světa.

Vítáni už nejsou ani zahraniční lékaři, kteří Britům zachraňují životy. Mayová chce, aby britské zdravotnictví bylo do roku 2025 „soběstačné“. Protože je však každý třetí lékař v Británii imigrant, země by velmi utrpěla, kdyby se mnozí z nich rozhodli přesunout praxi jinam.

Dosavadní vládní zkušenost Mayové je omezená na velící a kontrolní funkce, když jako ministryně vnitra v Cameronově vládě dohlížela na vnitřní bezpečnost a imigraci. Zdá se, že nemá ponětí, jak funguje otevřená tržní ekonomika, a není jí známo, že mezinárodní obchod, investice a imigrace jsou navzájem propojené. Nedávno se chlubila, že Londýn je hlavním městem světových financí, ale zapomněla dodat, že je to vesměs díky zahraničním bankám zaměstnávajícím zahraniční pracovníky (zmíněné „občany světa“), kteří obsluhují mezinárodní trhy včetně trhu EU.

A co je ještě zásadnější, Mayová si zřejmě neuvědomuje, že kontrola imigrace je v podstatě obchodní bariéra. Pokud si britská firma nechává provádět výpočetní činnosti v Bengalúru, říká se tomu „obchod“, zatímco pokud indičtí programátoři vykonávají tutéž práci v Birminghamu, nazývá se to „migrace“ – samotné transakce jsou však obdobné. Pokud se Polsko specializuje na stavebnictví a Británie si chce zajistit jeho služby, musí se v rámci tohoto obchodu přesouvat mezi oběma zeměmi lidé.

Oficiálně se britská vláda k volnému obchodu dál horlivě hlásí. V praxi však dostává přednost její neliberální politika: eurofobie trumfuje nad volnou výměnou zboží a služeb s britskými sousedy a hlavními obchodními partnery a xenofobie trumfuje nad potřebou zahraničních pracovníků. Jak dlouho asi přežije zbytek britské globalizační agendy? Pokud země vůbec najde ochotné partnery, může populismus zhatit jakoukoliv obchodní dohodu, která bude působit dojmem, že slouží „mezinárodním elitám“. Nacionalismus může dovést Británii až k tomu, že zabouchne dveře i čínským investicím.

Fake news or real views Learn More

Britští voliči se rozhodli vystoupit z EU, ale nespecifikovali jak; na ostrý příklon k neliberalismu tedy od nich Mayová nedostala mandát. Její oficiální opozici ovšem představuje Labouristická strana, kterou převzala tvrdá levice, takže není voličsky životaschopná. Pokud se tedy nevzchopí liberální demokraté, bude možná Británie potřebovat novou politickou stranu (nebo alianci více stran), která bude bojovat za vně orientovanou, liberální a tolerantní zemi.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.